„A“ tým – Po třech a půl letech se vrátil na Vyšehrad forvard Musa Ansuma. Sedmadvacetiletý rodák z Ghany by měl nahradit či ještě lépe překonat Tomáše Kavku v počtu nastřílených branek, které budou muset šemíci dávat při svém frontálním útoku na vysněné prvenství v divizi B. Velmi dobře česky hovořící Musa rád zodpověděl řadu otázek na rozličná témata.

Muso, jak dlouho už žiješ v České republice?

„Šest a půl roku, i když s přestávkami. V roce 2007 si mě všiml pan Kabíček, majitel tehdy prvoligového klubu SIAD Most, když byli v zimě na kyperském soustředění. Hrál jsem tehdy totiž druhou kyperskou ligu za klub Cetinkaya v Nikósii. Pozval mě do Mostu a já jsem jeho nabídku přijal. Tehdy tam byl trenérem pan Zdeněk Ščasný, odehrál jsem pod ním několik přáteláků. Dal jsem i nějaké ty góly, například Teplicím. Bohužel zdejší první ligu jsem si za mostecké áčko nezahrál, protože jsem se v přípravě zranil. Rok a půl jsem byl bez fotbalu.“

Co jsi tedy dělal dál?

„Vrátil jsem se domů do Ghany, abych si vyléčil zraněný kotník.“

To jsi pojal takovou nedůvěru k českým lékařům?

„Důvěřuji víc naší léčbě pomocí šamanů. Zdejší medicína, to je samá chemie. Dvakrát jsem tady v Čechách podstoupil operaci, vyléčil jsem se však až doma. Během měsíce a půl jsem byl zdráv.“

Zásluhou šamanského zaříkávání?

„Ano, kromě léčby pomocí bylin a listů, které se přikládají na bolavé místo, je u toho i to zaříkávání. Jde o rituál, při kterém šaman prosí boha a nesmí chybět ani oběť.“

To jako že jste během tvé léčby podřízli slepici?

„Ne, byl to beran. Zaplatil ho můj ghanský manažer. Oběť se vybere taková, jakou si člověk zaplatí: kuře, slepici, kozu nebo berana.“

A pak jste ho předpokládám snědli?!

„Přesně tak.“

Takže berana jste spořádali a vrátil jsi se potom zdráv do Evropy…

„Zcela zdráv, po bolesti nebylo ani památky.“

A kam jsi se vlastně vrátil? Do Mostu?

„Ano, Most mě však poslal na hostování do Blšan. Tak jsem hrál druhou ligu. A pak také divizi za mostecké béčko. Potom už jsem přešel sem do Prahy.“

A jak k tomu došlo?

„Můj manažer Lorenzo se dohodl s panem Klímou, že bych to mohl zkusit tady na Vyšehradě. Takže jsem tady odehrál nejprve na zkoušku několik přáteláků a dařilo se mi dávat góly. Ve čtyřech přípravných zápasech jich bylo šest. To bylo v zimní pauze.“

Mluvíš o zimě, už jsi si zvykl na českou zimu, hlavně tedy pokud mrzne?

„Zatím moc ne… (smích) V mraze nefunguju tak dobře, jako když je teplo. Časem si snad zvyknu.“

Za Vyšehrad jsi si vlastně ještě stihl zahrát ČFL.

„Ano, byla to ČFL. V té době tu působil trenér Jiří Hruška, který se teď ve středečním přáteláku postavil proti nám v roli kouče Štěchovic. Říkal mi také před zápasem, Muso, nedávej nám gól. To jsem mu tedy nesplnil.“

To je pravda, dal jsi třetí gól.

„A pak ještě přihrál Filipu Turbákovi na ten čtvrtý, který rozhodl o naší výhře 4:3. Vlastně jsem byl ještě u jednoho gólu předtím, kdy jsem vybojoval balon, frajer mě pak nakopnul a my jsme z toho měli standardku. Myslím, že z toho byl náš druhý gól.“

Tak to je pěkné. Vraťme se ale k dalšímu vývoji tvé kariéry…

„Za Vyšehrad jsem odehrál rok, potom jsem využil možnosti zahrát si ligu v Ománu.“

Jaké to bylo v Ománu?

„Tam se hraje fotbalová liga jen večer, kvůli tomu vedru. I když pro mě to bylo tak akorát… Hrál jsem za Al-Shabab. Byl jsem tam jen půl roku, ale stálo to za to. Zahrál jsem si tam na pěkných stadionech a vydělal jsem si peníze. V Ománu jsou bohatí, mají tam ropu i zemní plyn, mohou si dovolit zaplatit cizince. Jak hráče, tak i trenéry. Národní tým ale mají slabý.“

Co bylo v tvém případě dál?!

„Cizincům dávají v Ománu jen půlroční smlouvy a po půlroce jsem tam skončil i já. Ozval se mi telefonicky manažer Dobrovice pan Čáslava, tak jsem se vydal znovu sem do České republiky. Nejprve jsem hrál za Dobrovici přebor, pak jsme postoupili do divize. Dával jsem docela dost gólů.“

V Dobrovici jsi se možná neměl tak jako v Ománu, ale pořád docela dobře, ne?

„To mohu potvrdit. Společně s Martinem Zbončákem jsme byli v Dobrovici nejlépe placenými hráči. Také jsem pracoval v tamním cukrovaru, ostatně tak jako další hráči.“

Co jsi ve fabrice na cukr dělal?

„Třídil řepu.“

Proč jsi tedy odešel?

„V Dobrovici přebudovávali hráčský kádr a já sám jsem chtěl jít hrát vyšší soutěž. Tak jsem odešel do Roudnice. Přesněji řečeno, poslal mě tam pan Martin Pulpit. Odehrál jsem v Roudnici podzimní část této sezony a společně s dalšími hráči i trenérem Pavlem Janečkem jsme teď v zimě přešli odtamtud sem na Vyšehrad. Tak jsem zase zpátky tady.“

A jsi tomu vůbec rád?!

„Určitě jsem, přišel jsem do známého prostředí, i když by mě nenapadlo, že se sem ještě někdy vrátím. Teď tedy jednáme o podmínkách mého zdejšího působení. To je důležité.“

No zatím se ti docela daří, dal jsi dva góly…

„Jeden Čáslavi a jeden Štěchovicím. Góly, to je přesně to, co se ode mě čeká. Dobře o tom vím. Nejsem ale typem, který by jen čekal na finální přihrávky, zapojuji se i do kombinace. Jsem sice hrotovým fotbalistou, centrforvardem, ale kombinační hra mi vyhovuje.“

V podstatě bys měl nahradit nejlepšího střelce Vyšehradu Kavku, který teď přestoupil do SK Zápy.

„Tomáše Kavku dobře znám, jsme kamarádi. Vždyť jsme si ještě stihli spolu zahrát.“

A koho z bývalých spoluhráčů jsi tady na Vyšáku ještě našel?

„Héňu, Fronku, Boudu, Nosáka… Ne, vlastně Nosála. Proti Fronkovi a Boudovi jsem si zahrál v zápase přeboru v době, kdy byli oba na půlročním hostování v Dobřichovicích.“

Pokud zde tedy na jaro zůstaneš, co bude tvou motivací?

„Dostat zpátky Vyšehrad do ČFL, to je můj sen. Vím, že má Vyšehrad stejně bodů jako vedoucí Louňovice, sleduji to. Vlastně jsem výsledky Vyšehradu sledoval na internetu po celé ty tři a půl roku, co jsem tu nebyl. A držel jsem klukům palce.“

Můžeš tedy i srovnávat – byl herní projev Vyšehradu jiný, když jsi odsud před třemi a půl lety odcházel, v porovnání s tím dnešním?

„Ano, je to jiné. Řekl bych, že současný tým Vyšehradu je lepší, než tehdejší, a to hlavně díky velké bojovnosti. Vyžaduje se tu opravdu velké nasazení, a to nejen v zápasech, ale i při trénincích. Trenéři jsou docela přísní, agresivita se vyžaduje i v přípravě. Musíme si na druhé straně ale také dávat pozor, abychom se na trénincích nezranili. Pro mě je to navíc trochu jiné i v tom, že tehdy za trenéra Jiřího Hrušky jsem tady hrával spíš v záloze a teď v útoku. To mě víc sedí.“

Budiž. Když se tedy cítíš tak dobře v útoku, kolik bys rád dal na jaře branek? Řekněme deset?

„To ne, deset je málo. Chci jich dát na jaře patnáct!“

OK, tedy patnáct. A jak často se dostaneš domů, do Ghany?

„Tak jednou za rok. Většinou právě v zimě, letos ale nepojedu. Budu se věnovat tady fotbalu. A také bych si měl najít i nějakou práci, i když nejradši ze všeho bych se chtěl stát profesionálním fotbalistou. Bude-li se dařit, rád bych si tady zahrál alespoň druhou ligu.“

Pocházíš z početné rodiny?

„Je nás celkem deset sourozenců, mám tři sestry a šest bratrů. Jeden z nich, jmenuje se Ali Osumanu, teď hraje za Starou Říši. To je nováček divize D. Fotbal nás hraje všech sedm bratrů, i když vlastně dva už skončili.“

A kdo z vás to dotáhl nejdál?

„Já s Alim. Hrajeme fotbal v Evropě.“

Fandíš někomu z velkých českých klubů?

„Spartě, protože za ni hrál můj kamarád Bony Wilfried. Sejdeme se občas, my Afričané, co tu hrajeme fotbal, pokecáme, a tak... Bony teď už ale dává góly v Premier League, hraje za Swansea.“

Tak ať se teď tobě daří střílet góly v české divizi, konkrétně za Vyšehrad. Díky za rozhovor!

 

Musa Ansuma

narozen: 23. 4. 1986 ve Wenchi (Ghana)

výška: 182 cm, váha: 81 kg

pravák/levák: levák

post: útočník

číslo dresu na Vyšehradě: dříve 15, nyní 9

fotbalová kariéra: v Ghaně tři kluby a dále Cetinkaya Türk Spor Kulübü Nikósia (Kypr), Tatlısu Halk Odası Spor Kulübü Famagusta (Kypr), FC MUS Most, Chmel Blšany, Slavoj Vyšehrad, Al-Shabab SC (Omán), FK Dobrovice, SK Roudnice nad Labem

 

Poznámka: Musa uvádí jako své rodiště „malou vesnici“ Wenchi. Podle Wikipedie má tato malá vesnice 40 tisíc obyvatel.