„A“ tým – Přestože mu bylo nedávno 25 let, má už Ivan Šollar na svém kontě docela zajímavou a atraktivní sbírku klubů, jimiž dosud prošel. Figurují mezi nimi např. i Viktoria Plzeň a FK Teplice, přičemž na Stínadlech se dokonce načas dokázal vtěsnat do širšího prvoligového kádru. Ostatně Teplicím patří coby kmenový hráč dodnes, teď je ale shodou různých okolností na Vyšehradě a rád by pomohl jak našemu klubu, tak pochopitelně i sobě k návratu do vyšších fotbalových sfér.

Ivane, odkud přesně pocházíš a jak jsi se ocitl právě tady?

„Narodil jsem se v Aši a žiju v Chebu, teď už jsem ale tři měsíce v Praze. Rád bych se tu usadil – samozřejmě s představou, že tady budu hrát fotbal. A také kvůli zdejším pracovním možnostem. Udělal jsem si zkoušky na realitního makléře, hlavní je však pro mě stále fotbal. Až dosud jsem se živil jen fotbalem.“

Rozhodl jsi se ze dne na den, že chceš sem do Prahy?

„Ne, zvažoval jsem to delší dobu. Cheb je malé město a celkově v Karlovarském kraji není tolik pracovních ani fotbalových možností. Jeden profesionální tým v podobě Baníku Sokolov a pak ještě 1. FC Karlovy Vary v ČFL.“

Z Chebu do Prahy je to přece jen dvousetkilometrová cesta. Necítíš se tady osamoceně?

„Jsem už zvyklý, postarat se o sebe. V šestnácti letech jsem dostal profesionální smlouvu v Teplicích a k tomu i byt. Bydlel jsem tam sám, šest let, pak zase v Liberci. Tady v Praze ale nejsem úplně sám, žije tu i moje sestra. Nastěhovala se sem o rok dříve, sehnala si tady totiž práci.“

Takže bydlíš u ní?

„Byl jsem u ní v bytě něco přes měsíc, teď už bydlím sám na Barrandově. Sehnal jsem si byt docela rychle a podobné to bylo s prací. Každý říká, práce dnes není, ale pokud člověk opravdu chce, tak to jde. Nejprve jsem ale hledal nějaký klub v Praze nebo okolí, kde bych mohl hrát, to bylo pro mě stěžejní – až potom zaměstnání. Klub jsem sháněl, jak se dalo, přes známé z fotbalu, protože žádného manažera nemám. S manažery mám už docela špatné zkušenosti.“

Kdo tě tedy nasměroval sem na Vyšehrad?

„Tomáš Kavka. Než jsem sem totiž přišel, připravoval jsem se dva až tři týdny v Zápech. Nakonec to tam ale nevyšlo, protože si sehnali spoustu dalších posil. Tak mi Kafe poradil, abych to zkusil tady na Vyšehradě, že prý má odsud dobré zkušenosti a je tady kvalitní tým. To mě docela lákalo, že Vyšehrad má ambice, protože chci hrát o první místo. Zájem o mě projevily například i Neratovice, ale abych hrál třeba o střed tabulky, to jsem mohl zůstat v Chebu. A nebo jezdit hrát do Německa, kde by za to byly i slušné peníze, ale to jsem ani nezvažoval. Nechci se zatím ještě zakopat v nějaké nízké soutěži.“

Znal jsi tady na Vyšehradě vůbec někoho?

„Ne, jen několik málo hráčů jako soupeře, například Honzu Mojdla z Příbrami. Ale tady na Vyšehradě jsem hrál už několikrát, jednak během zdejšího zimního turnaje, jednak mistráky za béčko Teplic – ještě v době, kdy oba týmy hrály ČFL, tedy i Vyšehrad.“

Takže tady chceš odkopat jaro a pak se uvidí?!

„Nechci to tady jen odkopat, chci tu prožít radost z postupu do vyšší soutěže. Teď chci Vyšehradu pomoci k postupu do třetí ligy a pak si ji tady i zahrát. Časem bych to znovu rád zkusil výš, dejme tomu ve druhé lize.“

Na dosah jsi měl přitom dokonce i první ligu, že?

„V Teplicích jsem byl členem kádru mužstva, zahrál jsem si za ligový A-tým v poháru. V lize bohužel ne, jen tři ligové zápasy jsem proseděl na lavičce. To bylo za trenéra Plíška a myslím, že se se mnou i počítalo, jenomže pak jsem si zpřetrhal vazy v kotníku. Po třech měsících jsem se vrátil a Teplice mě vzaly s sebou na soustředění do Turecka, pak mě ale poslaly na hostování. Od té doby, už jsou to téměř čtyři roky, se pohybuji stále v ČFL: Chomutov, Hlavice a naposledy Karlovy Vary. Tam jsem byl rok a čtvrt.“

Takže podobně jako hráči, kteří k nám teď přišli z Roudnice, můžeš dobře srovnávat a odhadovat: má už současný Vyšehrad výkonnost na třetí ligu?

„Určitě ano. Dokonce si myslím, že někteří zdejší kluci by mohli klidně hrát i ve druhé lize. Co se týče současné třetí ligy jako soutěže, nejlepší jsou podle mě Čáslav a béčko Sparty, výborný fotbal však hrají také Kolín a Chrudim. Když pak ale jedou ven a domácí na ně přitvrdí, tak se to pak víc srovná – neřku-li o nějakých dalších možných okolnostech, které se mohou promítnout do výsledků zápasů. ČFL je letos nesmírně vyrovnaná.“

Říkáš sice, že současný tým Vyšehradu už má na ČFL, jenomže naposledy v přípravě jsme prohráli 1:3 s předposledním týmem podzimní tabulky třetí ligy!

„Horní Měcholupy nastoupily s nějakými posilami z kádru Viktorky Žižkov, i to pak zápas ovlivní. Dalším faktorem je souhra, například já tady nejsem zdaleka jediným novým hráčem, je jich tu teď dost. Zkoušejí se různí hráči na různých postech, je to pak na hřišti hodně o domluvě a organizaci. Až se sehrajeme, bude to dobré.“

Budiž, jsou tady však prohry v obou posledních zápasech a v nich celkem osm inkasovaných branek!

„Děláme individuální chyby – mě nevyjímaje, byl jsem u dvou obdržených gólů v utkání s Příbramí. Horní Měcholupy nás zase hodně přehrávaly ve středu hřiště. Navíc soupeřům někdy góly doslova darujeme.“

Už jsi se tady vůbec zadaptoval?

„Ano, ostatní hráče už znám jménem. Není ani jiná možnost, než se co nejrychleji v novém prostředí otrkat. Odehrál jsem tu zatím dva zápasy. Před tím prvním jsem se dohodl v pátek večer s panem Klímou a v sobotu v šest hodin ráno jsem vyrazil z Chebu do Prahy, abych tady byl na zápas proti juniorce Příbrami. Hrál jsem levého beka, což není pro mě úplně obvyklý post.“

A ten je tedy kde?

„Zleva nebo ze středu záložní řady. Přijmu ale cokoliv, nehodlám si vybírat.“

Prozradíš svoji slabinu a naopak přednost?

„Nejsem zrovna rychlostní či sprinterský typ, který běží s balonem přes celé hřiště – jsem spíš do kombinace, kombinační fotbal mi vyhovuje. Snad mám i celkem dobrou přihrávku a střelu levačkou.“

A co standardky?

„Ty jsem rozehrával sám.“

Tak k tomu se tady stěží dostaneš: na přímáky, rohy a penalty jsou tu Budějský, Nosek či Frohna.

„To už vím, tak budu naopak chodit na centrované míče.“

A jak ti jde nová práce realitního makléře?

„Pokud si chci něco vydělat, musím zprostředkovat prodej či pronájem nemovitostí. Nemám však žádnou pevnou pracovní dobu ani pevný plat, jsem pánem svého času. Řada kluků z fotbalu dělá v pojišťovnictví, protože tam si mohou také uzpůsobit svůj čas, jenomže já nejsem na to, ukecávat lidi a něco jim vyloženě vnucovat. Beru to tak, že lidé potřebují mě, taková práce je lepší. Dopoledne mám schůzky s klienty, odpoledne tréninky.“

Nešel jsem si sem do Prahy třeba i z jiného důvodu, třeba kvůli nějakému děvčeti?

„Tak to vůbec ne, mám v tomto směru čistou hlavu. Chci se soustředit hlavně na fotbal a pak i na práci.“

Vypadá to, že si ani nepřipouštíš žádný problém…

„Snad se jen stále ještě srovnávám se zdejší umělkou, která má docela specifický odskok míče. I pohyb po ní je jiný, to ale je pouze otázka zvyku.“

Věřme tedy, že svým dílem přispěješ k tomu, aby jarní tažení Vyšehradu za vytčeným cílem lemovalo co nejméně problémů!

Ivan Šollar

narozen: 29. ledna 1989 v Aši

výška: 183 cm, váha: 81 kg

post: záložník

pravák/levák: levák

přezdívka: Ajve, Šoly

fotbalová kariéra: Union Cheb, Viktoria Plzeň, Baník Sokolov, FK Teplice, FC Chomutov, SK Hlavice, 1. FC Karlovy Vary

civilní zaměstnání: realitní makléř