„A“ tým – Jedním z nových hráčů na Vyšehradě, kteří mají hodně blízko k tomu, aby se objevili v základní sestavě, je Michal Macháček. Šestadvacetiletý ofenzivní levý záložník si už stihl užít líc i rub fotbalové popularity a na podzim vypadl načas i z navyklého stylu pravidelné tréninkové a zápasové zátěže. Teď se pokusí o restart své kariéry na Vyšehradě. Přivedl jej trenér Pavel Janeček, oba totiž působili společně u třetiligového týmu Roudnice nad Labem. Z jeho zdejšího působení by mohly profitovat obě strany, tedy klub i hráč.

„Trenéru Janečkovi určitě děkuji, že mi pomohl k současnému angažmá na Vyšehradě. Jsem tady díky němu, jinak snad ani nevím, co bych dělal,“ přiznal rodák z Mostu, kde také začínal s fotbalem.

 

Michale, jak se odvíjela tvoje fotbalová kariéra?

„Doma v Mostě mě přivedl k fotbalu táta, který hrával dříve za Blšany. Tam jsem později také hrál, v kategorii mužů jsem ale začal až v týmu Jesenice u Rakovníka.“

A proč zrovna tam?

„Mám odtamtud babičku a v Žatci, který je blízko, jsem studoval ekologii. Z Jesenice jsem odešel do Slavoje Žatec, tehdy hrál krajský přebor a I. A třídu. Pak jsem si už zahrál divizi a ČFL za Letohrad, kde mě trenér Veselý stavěl do obrany. Odtamtud jsem přešel do Roudnice. Zde jsem odehrál dva roky.“

Jaké to byly dva roky?

„V Roudnici byla skvělá parta a byl jsem tam něco jako univerzální hráč. Postupně jsem se posouval v sestavě z obrany přes zálohu až k postu podhrotového útočníka. Tady na Vyšehradě to vypadá, že bych měl hrát levého záložníka. To mi vyhovuje, jednak jsem levák, jednak na kraji hřiště je víc prostoru k tomu, udělat třeba kličku.“

Post krajního halva je ale také hodně o běhání. Jak jsi na tom s fyzičkou?

„Snažím se ji dohnat, od října jsem odehrál jen pět zápasů v krajském přeboru za Litvínov, kam jsem odešel z Roudnice na hostování. Oproti třetí lize to byl v přeboru hrozný fotbal. Skoro půl roku jsem tak byl prakticky mimo. Našel jsem si i práci, dělal jsem na stavbě.“

Před dvěma roky, tedy když jsi přišel do Roudnice, jsi se nechal slyšet, že to chceš dotáhnout až do ligy. To stále platí?

„Platí a dokonce jsem už k tomu měl příležitost: loni v Českých Budějovicích a také v Myjavě, která hraje první slovenskou ligu. V Roudnici mi totiž střelecky vyšel hlavně podzim roku 2012, a tak mě následně pozvalo několik klubů na zkoušku během zimní pauzy. Před rokem jsem tak byl na testech v Budějovicích, to ještě hrály první ligu. Pak jsem odjel do Polska, šlo o druholigový klub Flota Świnoujście. Následoval Spartak Myjava, kde byl sice se mnou trenér velmi spokojen, ale měli už prý podepsané jiné nové hráče, a tak z toho nakonec sešlo. A na Slovensku jsem byl ještě na zkoušce v druholigovém Zemplínu Michalovce. Ale až po tamní éře trenéra Petržely.“

Proč ti tedy z toho nic nevyšlo?

„Asi jsem měl vysoké finanční nároky.“

Lituješ toho zpětně, nebo ne?

„Určitě ano, lituju. Tím spíš, když pak někteří kluci z Michalovců, s nimiž jsem si zahrál, odešli do Dukly Praha. Proto z těch čtyř možností mě nejvíc mrzí, že jsem před rokem nezůstal na východě Slovenska. Bylo to tam fajn, v Michalovcích se ke mně chovali dobře a nabízeli mi také byt. Zázemí klubu bylo super, k tomu například i soustředění mužstva v Tatrách. V Polsku to ale bylo také dobré.“

Kromě toho, což je možná úplně nejpodstatnější, by ses tak vyhnul té velké kauze z loňského září, která citelně zasáhla i Roudnici. Nebo ne?!

„Tak to nevím, těžko takhle zpětně říct. Teď už jsem ale přece jen ve větší pohodě než třeba v září, kdy to začalo a vyšetřovalo se. Vadilo mi to ani ne tolik kvůli sobě, jako hlavně spíš kvůli mým rodičům a prarodičům.“

Tak snad se ti tady podaří se vším se postupně srovnat…

„Snad, musím tomu věřit. Trochu problém je ale to moje tréninkové manko, a tak si musím přidávat sám. Měl jsem také potíže s bolavými zády a naposledy i zranění paty, takže jsem teď v únoru vynechal dva přípravné zápasy. A stále si zvykám na tu umělku.“

Jak chápeš svoji zdejší roli?

„To je vcelku jasné. Přispět svými výkony a góly k tomu, aby Vyšehrad postoupil do třetí ligy. Řekl bych, že tu na mě budou docela vysoké nároky. S tím jsem však srozuměn.“

V dosavadních zápasech za Vyšehrad jsi dal čtyři góly a na dva přihrál. S tím jsi spokojen?

„Ne, mohlo by toho být víc. Snad tomu tak bude na jaře v mistrácích.“

Kolik dáš tedy na jaře gólů?

„Dvacet. Tak si to alespoň představuje trenér Janeček.“

To ti asi řekl v hodně dobrém rozmaru…

„To nevím (smích). No dobře, tak tedy alespoň deset.“

Musa patnáct, ty deset, oba si docela dost věříte… Uvidíme. Jak to máš s bydlením v Praze?

„Zatím tady na stadionu. Zpočátku mi Praha jako taková moc neseděla, hlavně ty mraky lidí všude, ale už je to v pohodě. Domů do Mostu se dostanu tak jednou za týden nebo za dva týdny.“

Zrovna Most je pro Vyšehrad docela obávanou destinací, přesněji tedy Baník Souš.

„Vím o tom. Pro mě bude zápas se Souší o to zajímavější, že tam hraje můj starší bratr Zdeněk. O to bude motivace vyšší.“

Hráli jste už někdy s bráchou proti sobě?

„Ne, jen spolu v Žatci.“

Žatec přijde sem na Vyšehrad v neděli 9. března jako první jarní soupeř. Znáš odtamtud ještě někoho?

„Pár kluků, s nimiž jsem hrál, tam ještě je – včetně střelce Michala Lesniaka. Žatec odehrál zajímavý podzim, v jeho první polovině uhrál jen dva body, pak se ale koncem září rozjel a začal vyhrávat.“

Rozjel se tak, že z jasně posledního týmu tabulky to dotáhl až do její první poloviny na osmé místo.

„Strávil jsem tam asi rok, ale bude to pro mě normální zápas, nic výjimečného.“

Tak hodně štěstí i gólů v tvém novém pražském působišti!

 

Michal Macháček

narozen: 20. října 1987 v Mostu

výška: 190 cm, váha: 83 kg

post: levý záložník

pravák/levák: levák

přezdívka: Machy

fotbalová kariéra: FK Torol Most (fotbalová škola), FK Blšany, SIAD Most, FC Jesenice, Slavoj Žatec, OEZ Letohrad, SK Roudnice nad Labem, FK Litvínov, Slavoj Vyšehrad