„A“ tým – Narodil se v Havířově, když mu ale byly dva roky, přestěhovala se rodina do Prahy. S fotbalem začal v deseti letech v Podolí, jak ale sám zdůrazňuje, nejkrásnější chvíle svého fotbalového života strávil ve Slavoji Vyšehrad. KAREL KRISTEN slaví v pátek 7. března 2014 čtyřicátiny!

„Mladí řadí nás čtyřicátníky do generace hudební skupiny Olympic, takže jsme pro ně spíš dědečkové. Jsou to narážky, ale v dobrém slova smyslu,“ říká stále aktivní fotbalista Karel Kristen. „Nejradši jsem byl na Vyšehradě, ale ani na žádná jiná angažmá nemám trpké vzpomínky. Je to hlavně věc osobního přístupu, protože já jsem hodně do party. Jsem pro legraci a přijmu i to, když si někdo udělá srandu ze mě.“

Karle, jak jsi se dostal k fotbalu?

„Spolužák mě v roce 1984 přivedl na trénink Slavoje Praha na Brumlovce, a mě to tak chytlo, že jsem balonu úplně propadl. Tehdy tu nebyly žádné počítače, a tak mě zajímal jen fotbal a hokej. Mimochodem na Slavoji Praha začínali například i Mára Kincl nebo brankář Petr Kouba. Rok a půl jsem pak strávil v Podolí, které mělo tehdy úzké vztahy s Vyšehradem, hlavně díky rodu Vaněčků. Dařilo se mi tam, a tak se to upeklo, že si mě v létě roku 1996 vytáhl Dušan Uhrin mladší sem na Vyšák. To tady byl ještě majitelem klubu Franta Hanzlík s firmou SKO, po něm to pak převzal Jarda Klíma.“

Čím jsi Uhrina mladšího přesvědčil?

„Za půl sezony jsem dal v patnácti zápasech dvanáct gólů, a to jsem většinou jen střídal tak na poslední čtvrthodinu. Srovnávali mě proto s Tomášem Krejčíkem z Viktorie Žižkov, ten také dával rozhodující góly jako střídající hráč.“

Takže jsi šel z I. A třídy do divize?

„Ano, byl jsem z toho ale trochu vyklepaný. To tady ještě byla starší generace hráčů: Petr Bendl, Láďa Sklenář, Miloš Veverka, Jarda Klíma a další. Učili jsme se od nich, podobně jako na vojně. To už dnes mladí ani neznají.“

Jaké jsi tu zažil trenéry?

„Dušana Uhrina mladšího, Frantu Jakubce, Frantu Myslivečka, Jardu Peřinu a Vencu Knížka. Za těch šest let od roku 1996 do 2002 jsem tu zažil dva postupy, to bylo za trenéra Myslivečka. Tým byl vyvážený a byla tady skvělá parta, až neskutečná. Rád bych v této souvislosti zmínil vedoucího mužstva Jirku Novotného, ten už patří také k legendám klubu, a také mého fotbalového tátu Martina Lafka. Ano, nejlepší období mé fotbalové kariéry jsem zažil v dresu Vyšehradu a moc rád na něj vzpomínám, i když v něm pak byly i dva sestupy. Ale také všude jinde, kde jsem byl, jsem měl velké štěstí na lidi – od funkcionářů a trenérů až ke spoluhráčům.“

Na jakém postu jsi tady hrál?

„Levého halva. Obvyklá sestava byla v bráně Tomáš Foferka nebo Petr Králíček, v obraně zprava Láďa Toman, Miloš Veverka, Láďa Sklenář a Karel Vaněček, v záloze zprava Áťa, na příjemní si už nevzpomenu, dále Jarda Klíma, Milan Čihák a já, v útoku Jarda Peřina a Roman Tauer. Potom ještě Jirka Plánička, Jirka Cacák, kanonýr Jakub Šmíd, Honza Saidl, Míra Šturma, Lukáš Zvonič, a tak dále, a tak dále… Všichni v pohodě, ale Karel Vaněček je dodnes můj nejlepší kamarád, takříkajíc na celý život. On měl nedávno čtyřicátiny, bylo to v prosinci.“

Slavili jste po zápasech výhry?

„A jak! Tehdy tady byla ještě kantýna a někdy jsme se zdrželi hodně dlouho. Třeba až do rána! A celý mančaft. Není divu, že jsme potom drželi při sobě i na hřišti. To už teď není. Jsou i případy, že dnes mladí berou jako šikanu, když mají přinést branky nebo nafouknout míče.“

Proč jsi tedy potom z Vyšehradu odešel?

„Začal jsem hrát i futsal a v roce 2001 jsem byl vyhlášen jako Objev futsalu. Chtěl jsem tomu dát přednost, protože jsem se dostal i do reprezentace. Co se týče fotbalu, odešel jsem odsud do Krče a pak do Kostelce u Křížků, to byla taková farma Vyšehradu. Byli tam se mnou i Láďa Sklenář, Petr Dixa a později tam hrál i Jarda Klíma.“

Utkvěl ti nějaký zápas v paměti?

„Rád vzpomínám na celé vyšehradské období, hlavně pak na roky se dvěma postupy za sebou. Ale později na jaře roku 2002 jsme v divizi C hráli až do posledního kola o záchranu. Vybojovali jsme ji díky remíze 2:2 na hřišti Olympie Hradec Králové v zápase 30. kola. Bylo to 23. června, dal jsem tam gól a den předtím se mi narodila dcera. A Kubovi Šmídovi se narodil chlapeček, takže důvodů k velké oslavě bylo habaděj. Šel jsem odsud až po třech dnech. To už je dnes nepředstavitelné.“

A co oslava čtyřicátin?

„To ne, narozeniny neslavím. I když zrovna teď na moje narozeniny, tedy v pátek 7. března, máme sezení se starou partou odsud. Jsme zkrátka staří Vyšehraďáci! Ostatně vždy v prosinci si tady spolu zahrajeme jako stará garda.“

Chodíš sem teď jako divák?

„Už jsem dlouho nebyl, mám stále svoje zápasy. Hraju za Duklu Jižní Město. Jsem do fotbalu stále zažranej a honím se s mladými kluky. Díky tomu jsem ještě nezlenivěl. Stále se udržuji.“

Potom je ale škoda, že jsi to nedotáhl do vyloženě profesionálního fotbalu…

„Neměl jsem tyhle ambice. Nebyl jsem tolik cílevědomý a důsledný, jen ve futsale jsem to dotáhl do repre.“

A co góly, jako ofenzivní halv?

„Za Vyšehrad hattrick žádný, jen několik zápasů po dvou gólech. Když jsem byl ale potom v béčku Ďáblic, dal jsem z postu středního halva pětadvacet branek za sezonu. Celkem jsme jich dali jako tým 148 a vyhráli jsme soutěž deníku Sport o nejofenzivnější tým České republiky.“

Hraješ teď i za Kozlovnu, to je docela prestižní stará garda…

„Hrál jsem zimní turnaj starých gard na Slavii nejprve za Bellu a potom mě Jirka Novotný, můj spoluhráč ze Všenor, přivedl do Kozlovny. Cením si toho, že mohu být mezi tak slavnými hráči, samými bývalými reprezentanty. Je to čest a radost. Těší mě, že jsem se vykopal z ulice až sem, mezi hvězdy československého fotbalu. Vzali si mě mezi sebe i na vánoční halový turnaj do týmu Umbro.“

A civilní povolání?

„Jsem elektrikářem v Dopravním podniku Metro, od vyučení v roce 1991 jsem tam už dvaadvacet let. Mám jen ranní služby a je pravda, že dříve jsem se občas dával druhý den dokupy z následků fotbalu.“

Vydržíš takovou zátěž i ve čtyřiceti letech?

„Dříve jsem neodmítnul nikdy žádný tým, počítám-li dohromady velký fotbal, malý fotbal i futsal. Měl jsem tak někdy až osm i devět zápasů v týdnu. Teď už to tak hektické není, mám velký fotbal, tedy včetně hraní za staré gardy, a k tomu Hanspaulku. Nedělám si z toho hlavu, vždyť v Dukle Jižní Město mám spoluhráče Petra Sýkoru, jemuž bude padesát let. Takže ještě tak alespoň tři, čtyři roky chci hrát. Je mi jedno, budu-li hrát pražský přebor nebo druhou třídu. Jde mi hlavně o to, aby byla dobrá parta.“

A jak vidíš budoucnost fotbalu na Vyšehradě?

„Vidím ji ve třetí lize. Aby do ní Vyšehrad nejen postoupil, ale aby se mu v ní také dařilo. I kvůli mému bývalému spoluhráči Jardovi Klímovi, s nímž jsme se vždy špičkovali, kdo z nás je na tom lépe. Dost jsem se od něj naučil, a tak mu přeju postup do ČFL nejen z fotbalového, ale i lidského hlediska. Jemu i celému Vyšehradu!“

Karle, díky za toto krásné vyznání a vše nejlepší k tvým čtyřicátinám!

 

Karel Kristen

narozen: 7. března 1974 v Havířově

pravák/levák: levák

post: ofenzivní střední záložník

fotbalová kariéra: Slavoj Praha, TJ Podolí Praha, Slavoj Vyšehrad, Sparta Krč, SK Kostelec u Křížků, SV Steimheim (Něm.), SK Ďáblice B, Všenorský SK, FK Dukla Jižní Město

futsalová kariéra: Benago Praha a reprezentace ČR, v ní 8 zápasů

malá kopaná: několik mistrovských titulů v Hanspaulské lize s klubem Klokan Peron

povolání: elektrikář

 

Motto Karla Kristena

„Neodmítnul jsem nikdy žádný tým. Měl jsem tak někdy až osm i devět zápasů v týdnu.“

 

Vyšehrad v éře Karla Kristena

1996/97 divize C, 11. místo

1997/98 divize C, 16. místo (sestup do přeboru)

1998/99 pražský přebor, 1. místo (postup do divize)

1999/00 divize A, 1. místo (postup do ČFL)

2000/01 ČFL, 18. místo (sestup do divize)

2001/02 divize C, 14. místo

 

Foto: zde