Tombola – Šampaňské pro sebe na oslavu prvního vítězství Slavoje Vyšehrad v ČFL a kulmu pro manželku či dceru – tyto hezké trofeje si odnesl domů večer ve středu 3. září 2014 pan Josef Smolík. Při utkání předehrávaného 17. kola s SK Zápy totiž vyhrál tradiční poločasovou vyšehradskou tombolu!

„Bydlím v Ohradní ulici v Michli, a tak to mám sem na stadion blízko. Chodím pěšky, je to takový menší trénink,“ usmíval se jednašedesátiletý fanoušek. Přízeň štěstí při losování si nade vší pochybnost zasloužil. Šemíkům totiž fandí už téměř tři desetiletí.

S Bohumilem Smolíkem, někdejším vynikajícím levým bekem Slavie i reprezentace, který už ale bohužel není šest let mezi námi, pana Josefa Smolíka žádný příbuzenský vztah nepojil. „Navíc on byl slávista a já jsem sparťan,“ zmínil vítěz tomboly.

Fotbal ale hrál pan Josef Smolík také a vůbec ne špatně. Dotáhl to svého času až do třetí ligy, kde nastupoval za tým VTJ Karlovy Vary na postu středního záložníka. Začínal sice doma v Úvalech, pak ale nastoupil na vojnu, poněkud si ji prodloužil a coby voják z povolání pak nastupoval i za různé armádní týmy, například VTJ Slaný. A ta měla také výborné mužstvo.

Později pan Smolík odešel kvůli lepší dostupnosti zaměstnání do Prahy, a tak od roku 1986 bydlí v Michli. A od té doby také chodí na Vyšehrad. „A chodím sem celé ty roky téměř pravidelně. Rád navštěvuji zápasy nižších soutěží, na Čafce, Libuši, Podolí. Na ligu jen výjimečně. Nelíbí se mi chování fanoušků, protože mám rád klid. Jako sparťan jsem dříve hodil často na Letnou a pak i na Julisku, na zápasy Dukly, občas i na Slavii.“

Tak jako mnoha jiným příznivcům Jezdců, jak se také někdy fotbalistům Vyšehradu přezdívá, i panu Smolíkovi se zapsal nesmazatelně do paměti jeden výrazný moment z historie klubu. Bylo to 10. června 2007 a Slavoj Vyšehrad hostil ve vzájemném souboji o postup do ČFL Klatovy. Šemíci zápas o vše před dvanácti sty diváky vyhráli 1:0 díky gólu Václava Ježdíka. „Bylo tu plno a stál jsem za bránou, do které dal Ježdík ten gól. Pamatuji si, že za Klatovy tenkrát nastoupil i Michal Horňák.“

Pan Smolík si toho pamatuje samozřejmě víc, například fotbalové začátky Marka Kincla na Vyšehradě a nebo zdejší trenérské působení Dušana Uhrina mladšího. „Rád jsem chodil na Honzu Saidla, později na Kamila Matuszného a podobné technické hráče. Pochopitelně pamatuji také brankáře Petra Víška. A líbil se mi Jirka Kubík, ten je sice teď zpátky na Vyšehradě, ale nehraje. Zahlédl jsem ho tu v hledišti. Hodně průrazný fotbalista, začínal v útoku a skončil v obraně. Ze současného týmu se mi líbí kapitán Míra Hendrych a také střední záložník Michal Kočí, i když možná trochu přibral. Škoda, že tu už není Tomáš Kavka, vyloženě koncový hráč.“ Kavka přestoupil z Vyšehradu právě do Záp, ve středečním utkání se ale červenobílém v dresu soupeře neobjevil.

V poločase byl na ukazateli skóre bezbrankový stav a pan Smolík si těsně před zahájením druhé půle tipnul: „Vítězství 1:0! A gól dá Michal Macháček. Vyšehrad už přece musí vyhrát. Věřím tomu, tím spíš, že se už tým pomalu sehrává. Vždyť s Jirny tady dokázali kluci odehrát krásný zápas. Takže dnes vyhrajeme o gól a budeme mít tři body.“

Jak se říká, víra hory přenáší, a ta pana Smolíka zafungovala doslova parádně. Uhodl téměř všechno: vítězství šemíků rozdílem jedné branky i Macháčkův gól. Jen konečný výsledek nebyl 1:0, ale 2:1. Pokud by to mělo takhle pokračovat dál, budiž panu Smolíkovi přáno mnoho štěstí při losování dalších vyšehradských tombol!

Vítězové podzimní tomboly:

Jan Petříček, Barrandov

Radek Červa, Žižkov

Josef Smolík, Michle

Foto: zde