„A“-muži – Na podzim odehrál pravý záložník Jiří Kabele za Slavoj Vyšehrad osm zápasů, tedy méně než polovinu. Přesto se stal nejlepším nahrávačem týmu se sedmi asistencemi a navíc vstřelil v ČFL dva góly: po jednom Chrudimi a Bohemians Praha. V utkání Cobra Cupu s divizním celkem Horních Měcholup byl u zrodu všech čtyř branek šemíků, a měl tak značný podíl na vítězství 4:2. Hráč s přezdívkou Kejb přitom vstoupil do zápasu na postu levého beka, ale dokončil ho na „svém“ pravém kraji zálohy. Po úspěšném utkání poskytl klubovému portálu rozhovor.

Proti týmu Horních Měcholup šly přes tebe ve druhé půli všechny akce, které skončily góly v síti soupeře. Přitom jsi nastoupil na neobvyklém místě, že?

„Hrál jsem na levém beku, není to můj post. Radši hraju zprava. Zvládli jsme zápas, a i když šlo jen o přípravu, každé vítězství se počítá. V tomto případě do bilance Cobra Cupu.“

Kladenští tě uvádějí jako svého odchovance, to ale není tak docela pravda, že?

„Není, jsem Pražák a s fotbalem jsem také začínal v Praze. Jsem z Jinonic, Motorlet byl pro mě jasnou volbou. Tady jsem začínal a ještě když jsem byl v dorostu, hrál jsem během víkendu i dva zápasy – jeden za dorost, další za tým mužů. Na Kladno si mě vytáhl pan Suchopárek.“

A během angažmá na Kladně jsi si také zahrál v první lize.

„Byly to tři zápasy. Potom jsem ještě odehrál celou sezonu ve slovenské první lize za Dunajskou Stredu. Dostal jsem pak některé dobré nabídky, ale čekal jsem na jednu, která nakonec nevyšla.“

O co šlo?

„Dinamo Tbilisi. Byl jsem tam na testech, bohužel ale angažmá nevyšlo, byly tam i nějaké protitlaky. Kvůli tomu jsem si nechal utéct nabídky ze Zlatých Moravců a Senice, která navíc hrála evropské poháry. Vyhlédnul si mě trenér Ján Kozák, který je teď koučem slovenské reprezentace. Zbytečně jsem v té době otálel. Je to pryč, ale dodnes mě to dost mrzí.“

A co potom?

„Hrál jsem rok v maďarském Egeru. Ještě v té době mi volali ze Slovenska, abych se vrátil, ale rozhodl jsem se pro Austrálii, druholigový klub Southern Stars z Melbourne. Bylo to hlavně z finančních důvodů zajímavé, bohužel po třech měsících klub zkrachoval. Takže jsem se ocitl sám v cizím prostředí na druhém konci světa. Poznal jsem však krásnou zemi a naučil se jazyk. Byla to zajímavá zkušenost, za niž jsem rád. Strávil jsem tam necelý půlrok.“

Byl jsi v Melbourne také na tenisovém Australian Open?

„Faktem je, že zrovna když jsem tam byl já, tak se zrovna tenhle turnaj hrál. Bohužel zápasy byly vyprodány. Chtěl jsem jít na Kvitovou, ale nedostal jsem se.“

A po návratu z Down Under?

„Hledal jsem angažmá. Dostal jsem nabídku z Roudnice nad Labem, ale pak se vedení klubu přesunulo do Kolína a také hráči, s nimiž byli spokojeni. Už na podzim jsem chodil hrát z Kolína sem na farmu a teď bych měl odehrát celé jaro na Vyšehradě.“

Podzim v Kolíně byl nepochybně hodně vzdálen původním představám, že?

„To určitě. Na druhou stranu je to pro klub, který působil roky v nižších soutěžích, dobrá zkušenost. Kolín zjistil, že na to nemá, což je škoda, protože zpočátku to vypadalo nadějně. Ale i když to nemusí dobře dopadnout, měl by se pokoušet o postup znovu a znovu. Čím víc týmů druhou ligou projde, tím je soutěž zajímavější, a ne když se v ní objevují stále stejné týmy.“

Nový trenér, přesněji staronový trenér, tedy Ladislav Bobek, by chtěl Kolín ve druhé lize zachránit. Co ty na to?

„Zachránit za čtrnáct jarních kol tuhle situaci s novým kádrem hráčů bude hodně složité. I když může se stát cokoliv, je to fotbal.“

Na podzim jsi hrál tu za Kolín, tu za Vyšehrad. Jak jsi se s tím vyrovnával?

„Především mě mrzelo, že jsem nehrál pravidelně druhou ligu. Myslím, že na to mám. Každý, kdo chce hrát výš, by si měl věřit. V Kolíně se na podzim nedařilo, tady naopak ano, navíc to mám sem z domova bez dojíždění, jen přes Prahu. Dostal jsem ještě teď v zimě nějaké nabídky, šlo o první moldavskou ligu a druhou polskou a australskou ligu. Ale teď se mi ven moc nechce.“

Proč?

„Jednak kvůli přítelkyni, jednak proto, že si už musím hledat nějaké zaměstnání. Stejně bych na něj musel jednoho dne přesedlat. Budu tedy hrát třetí ligu a hledat si práci. Mám střední strojírenskou školu, ale neumím si představit, že bych třeba seděl osm hodin v kanceláři a připravoval nějaké normy. Šel jsem tam proto, že to byla sportovní škola. Takže pokud zaměstnání, tak radši někde v terénu. Zatím se v tomto ohledu rozkoukávám.“

Zpátky k fotbalu na Vyšehrad. Na podzim jsi byl se sedmi asistencemi nejlepším nahrávačem týmu, to je docela hezká vizitka, ne?

„Mohu k tomu říct jen tolik: jsem rád, že jsem Vyšehradu pomohl a že jsem se líbil, takže se tu se mnou počítá i pro jaro. Budu jedině rád, když se ještě víc přiblížíme špičce ČFL.“

Jinými slovy: reálné je podle tebe usilovat dejme tomu o druhé místo tabulky?

„Myslím, že ano. Nevím jaké má cíle vedení klubu, ale máme kádr na to, abychom hráli co nejvýš. Ve fotbale člověk nikdy neví, tak proč bychom nemohli třeba postoupit do druhé ligy. Nechci ale předbíhat, zbývá necelý měsíc do zahájení jarní části a hodně ukáže už první kolo, kdy doma přivítáme momentálně druhé Domažlice. Bude to každopádně ostrý zápas, nic na rozjezd. Takže hned po prvním jarním kole uvidíme, jak na tom jsme, přestože sezona v ČFL je dlouhá. Je tady dost mladých, perspektivních hráčů a bude-li se dařit celému týmu, mohou se pak oni sami posunout výš.“

Oni? A co ty sám? Brzy budeš mít osmadvacáté narozeniny, to je ideální fotbalový věk!

„Není ideální. Lépe by bylo o čtyři roky méně. Samozřejmě bych hrál rád vyšší soutěž, tedy v profesionálním fotbalu, ale realita je jiná. Trenéři si vybírají mladší hráče, které si mohou sami vychovat. Ale pokud by mi to přece jen vyšlo, určitě bych se nebránil.“

Možná je to také věc schopnosti manažera.

„Toho ale nemám. Kdysi jsem měl, teď už ale ne. Musel bych se sám nabízet, ale tímto způsobem se nechci nikam cpát.“

Na hřišti působíš pozitivním dojmem, mimo něj jsi samý úsměv – cítíš se tak líp?

„Občas na tréninku to tak nevypadá, ale jsem rád, že tak navenek působím. Je to důležité hlavně ve chvíli, kdy je potřeba pomoci spoluhráčům. Snažím se druhé vyslechnout a něco si z toho vzít, ne jejich názor hned smést se stolu.“

Komu fandíš v první lize?

„Táta byl vždy slávista a já byl proti němu, takže sparťan. Ale jen tak, abychom se hašteřili. Teď se mi ale nejvíc líbí Plzeň, hraje u nás nejlepší fotbal a doufám, že jim to vydrží. Škoda, že Vyšehradu nevyšel v létě pohárový zápas s druholigovým Táborskem, mohli jsme tady přivítat ve druhém kole poháru právě Viktorii Plzeň.“

Díky četným změnám působiště už máš jistě řadu zkušeností…

„Poznal jsem spoustu lidí, různých národností, přičemž všude to bylo úplně jiné. Hlavně ti lidi byli jiní. Tři roky jsem byl pryč, chtěl jsem zpátky domů, ale možná zase někam vycestuji, protože po jisté době mi to začne chybět.“

 

Jiří Kabele

narozen: 17. února 1987 v Praze

výška: 180 cm, váha: 70 kg

post: pravý záložník

kariéra: Motorlet, Kladno, Vlašim, Kladno, Vlašim, Kladno, Varnsdorf, Kladno, Dunajská Streda/SR, Egri FC/Maďarsko, Southern Stars FC Melbourne/Austrálie, Kladno, Roudnice nad Labem, Kolín, Slavoj Vyšehrad

odehrál v nejvyšší soutěži: v ČR 3 zápasy (za Kladno), na Slovensku 22 (Dunajská Streda), v Maďarsku 18 (Egri)

přezdívka: Kejb