„A“-muži – Nejen hezké příběhy úspěšných podnikatelů, manažerů, či trenérů a také šťastných otců s plnohodnotným rodinným zázemím nabízejí sondy do života bývalých hráčů Slavoje Vyšehrad. Jsou i tací, kteří měli a mají méně štěstí. Tak jako například Martin Kubásek. Byl ve špatnou chvíli na špatném místě, a kvůli tomu skončil na invalidním vozíku. Vlastně i on může mluvit o štěstí, ale pouze a jen proto, že vůbec přežil.

Seběhlo se to 21. října roku 1993. „Po jednom tréninku tady na Vyšehradě jsem se zastavili v restauraci na Chodově a když jsme vyšli ven, došlo k verbálnímu konfliktu s jedním z hostů. Byl jsem mu nejblíž, najednou vytáhl zbraň a dvakrát na mě zblízka vystřelil,“ popsal kritickou situaci Martin Kubásek.

Víc už si nepamatoval, jen to, že po dvojnásobném zásahu doslova odlétl několik metrů daleko. Probral se až po třech týdnech v bezvědomí v nemocnici. Strávil v ní osm měsíců a až tam se dozvěděl, že na něj střílel policista v civilu. Útočník dostal od soudu jen podmínečný trest, navíc mu byl později zkrácen. I tak pracuje naše justice…

Kromě četných vnitřních zranění, kvůli nimž byl dlouho v ohrožení života, jedna ze střel naneštěstí zasáhla i páteř. A tak se mladý muž teprve na prahu aktivního a činorodého života vrátil domů na vozíku.

Tři roky dřel v rámci rehabilitace, pokrok se bohužel nedostavil. Mezitím se s ním rozešla i jeho dívka. Jeden hloupý, nešťastný a naprosto zbytečný moment zmařil mladému muži a sportovci šanci na „normální“ život. Takový, jehož cenu si zdraví lidé mnohdy ani neumějí vážit.

Po letech hořkého uzavření se do sebe si udělal trenérský kurz, vedl mj. i tým Šeberova v I. A třídě. Vzhledem ke své imobilitě je odkázán na vozík, který ale váží 15 kg. „Neuzvednu ho, nehnu s ním, například když přesedám do auta. Potřebuji odlehčený vozík, který váží polovinu. Už jen kvůli osobnímu pocitu svobody a samostatnosti,“ uvedl Martin Kubásek.

Problém je ale v tom, že odlehčený vozík stojí 95 tisíc korun a pokud si jej chce člověk s omezenou pohyblivostí pořídit, dostane od pojišťovny ani ne čtvrtinový příspěvek, přesněji to je 21 tisíc korun. A za ně si navíc pojišťovna nárokuje, že vozítko přejde plně do jejího vlastnictví. Tohle je pro změnu výsledek „práce“ našich poslanců. Ti by měli zejména zdravotně postiženým občanům vycházet vstříc, realita je ale úplně opačná. Z této skupiny lidí totiž asi nelze nějaký kapitál či benefity vytřískat, tak čemu se divit…

„Musím sehnat nějakých sedmdesát tisíc korun. Rodiče mi přispějí ze svého třiceti tisíci, ale kde vzít zbývajících čtyřicet?“ …téměř si zoufá Martin Kubásek.

Jisté řešení by se ale snad přece jen dalo najít. „Šéf Slavoje Vyšehrad Jarda Klíma přišel s nápadem založit účet, kde by se pak snad mohlo těch zbývajících čtyřicet tisíc postupně sejít. Pár kamarádů a bývalých spoluhráčů mi už pomocnou ruku podává. Chtějí finančně přispět a pomoci, za což jim moc děkuji,“ prozradil bývalý stoper šemíků, jehož svého času trénoval Pavel Tramba a jeho spoluhráči byli například Petr Bendl, Láďa Sklenář, Jarda Peřina, Pavel Trávník, Petr Šusta, Roman Tauer, Jirka Hruška a také.. začínající Marek Kincl.

Kdo chce pomoci dobré věci a přispět Martinu Kubáskovi na odlehčený vozík, číslo účtu je 27-3550040297/0100 u Komerční banky (jedná se o účet FK Slavoj Vyšehrad). Předem děkujeme za jakýkoliv příspěvek!