Děkuji všem, co mi pomohli, říká vozíčkář Martin Kubásek
Dobrá věc se podařila. Martin Kubásek, bývalý stoper Slavoje Vyšehrad, který je po zranění páteře už více než dvě desítky let upoután na invalidní vozík, sehnal díky pomoci dobrých duší finanční prostředky na nový mobilní přístroj, díky němuž se může lépe přemisťovat.
„Jedná se o odlehčený vozík, který váží jen osm a půl kilo, dá se snadno složit a rozložit, což je důležité například při nastupování do auta a vystupování z něj. Funguje spolehlivě. Starý vozík vážil jednou tolik,“ upřesnil Martin Kubásek, jemuž bylo letos v srpnu 46 let.
Nový typ vozíku, vyrobeného na míru, stojí 94 tisíc korun, z čehož pouze 20 tisíc hradí pojišťovna. Za ně si navíc nárokuje, že vozítko přejde plně do jejího vlastnictví, takže uživatel ho má de facto od ní jen zapůjčen. „Krásný“ příklad toho, jak se náš stát a jeho politická reprezentace stará o tělesně postižené spoluobčany, zatímco například ilegálním ekonomickým imigrantům vychází všemožně vstříc.
Protože rodina Martina Kubáska si částku ve výši 74 tisíc korun dovolit nemohla, rozběhla se letos na jaře akce na podporu našeho bývalého hráče. A celkem se vybralo 48 tisíc korun!
Přímo přispěli šéf Slavoje Vyšehrad Jaroslav Klíma a dále pánové Petr Šusta, Roman Moucal, Jindřich Šimberský, Jaroslav Hrubý, Petr Pelc a Luděk Růžička. Další lidé, většinou s vazbou na náš klub, zafinancovali odlehčený vozík prostřednictvím účtu vytvořeného k tomuto účelu, mezi nimi například další bývalý hráč šemíků Roman Taur. Zbývajících 26 tisíc korun pak už doplatila sama rodina.
„Moc děkuji všem, co mi pomohli. Nový vozík mám od desátého října a posloužil mi i k návštěvám podzimních zápasů našeho mužstva na Žižkově,“ prozradil Martin Kubásek. S výjimkou posledního utkání s Varnsdorfem, kdy musel zůstat doma s chřipkou, byl osobně přítomen na všech předchozích zápasech – v doprovodu svých kamarádů Petra Pelce a Jaroslava Hrubého.
„Jsem opravdu moc rád, že se Vyšehrad dostal až do druhé ligy, na něco takového bych během své aktivní hráčské kariéry vůbec ani nepomyslel. Šance na záchranu je podle mého názoru velká, máme dvanáct bodů a byl bych rád, aby jich bylo po podzimu tak patnáct. Věřím, že vyhrajeme alespoň jeden ze dvou zbývajících listopadových zápasů, tedy v Českých Budějovicích či ve Vlašimi. Vypadá to, že venku hrají kluci o něco uvolněněji než na Žižkově, kde mají v hlavách, že prostě musí bodovat. Jsem v tomto směru optimista, druhou ligu udržíme i pro další sezonu a v ní si pak zahrajeme mistrák i s Baníkem Ostrava,“ vyznal se Martin Kubásek. Jediné, co ho mrzí, je slabší návštěvnost – dokázal by si představit, že by se domácí zápasy hrály před kulisou minimálně tisícovky diváků.
Svět naruby se obrátil Martinu Kubáskovi dne 21. října roku 1993. Byl ve špatnou chvíli na špatném místě, a kvůli tomu skončil na invalidním vozíku. Vlastně ještě mohl být rád, že vůbec přežil. Šílenec, který na něj na ulici dvakrát zblízka vystřelil, dostal od české justice jen podmínečný trest, navíc mu byl později zkrácen. Kdo se ale dnes a v tomto systému něčemu takovému ještě diví?!