VYŠEHRAD – V zimní pauze, ještě v době, kdy hrál Vyšehrad ČFL, odsud stoper Jan Vlček odešel do Roudnice nad Labem hrát přebor. Kdo by si byl tehdy pomyslel, že už v září se představí na Vyšehradě v divizním zápase a svému bývalému týmu se navíc pomstí i s úroky. Jeho vyrovnávací gól na 1:1 znamenal remízu a pro Slavoj první domácí ztrátu.

„Jsem rád, že jsem dal gól právě tady na Vyšehradě. V zimě jsem totiž odsud odešel, protože jsem nehrál, s trenérem Formánkem jsme si ne úplně rozuměli. Ale tak už to ve fotbale chodí. Motivaci jsem měl tedy opravdu velkou a snažil jsem se předem namotivovat i spoluhráče. Něco jsem slíbil do placu, nějaké to pití, pokud bychom vyhráli. Tak teď z toho půjdu koupit asi jen polovinu. Splnilo se mi jen jedno z obou přání: dal jsem gól, ale nevyhráli jsme,“ vyznal se po boji třicetiletý Vlček.

K výhře však měla Roudnice daleko jako eskymák na rovník. „Šemíci“ přišli doma poprvé o body vyloženě vlastní vinou, spíš by se dalo říct hloupostí. Hosté jim doslova nabízeli body jak na zlatém podnose, domácí fotbalisté ale všechny své šance tvrdošíjně spalovali.

V úvodním poločase ještě hrála Roudnice velmi kvalitní fotbal, a to i směrem dopředu. Již v 8. min. exslávista Pohořelý zkoušel pohotovým volejem překvapit gólmana Slavoje Víška, nic z toho nebylo. Stejně jako vzápětí na druhé straně, kdy už téměř vyšehradský bek Budějský mohl zvedat ruce nad hlavu, najednou mu však skočil nešikovně do střely spoluhráč Bošanský, a tak zůstalo skóre 0:0. K jeho první změně došlo pět minut před poločasem, pravý záložník domácích Frohna odcentroval na přední tyč a Horkavým tísněný záložník Roudnice Vobořil hlavičkoval do vlastní sítě: 1:0. „Děkujeme,“ pronesl vzápětí do mikrofonu hlasatel na vyšehradském stadionu.

Bývalý hráč střížkovské Bohemky Vobořil však svého vlastence „vyretušoval“ hned v nástupu do druhé půle. Pohotově vhodil dlouhý aut do vápna domácích, kde už na něj číhal právě Vlček a srovnal na 1:1. „Roudnice dala gól po nacvičeném signálu, o kterém jsme věděli, že to hrají na dlouhý aut. Takže jsme se na to předem připravovali, ale nebylo to nic platné, stejně jsme z téhle situace inkasovali vyrovnávací branku. To je obrovská chyba,“ zlobil se trenér domácích Jiří Formánek. Jeho znalost hry soupeře a taktická příprava byly v tu chvíli na nic, když je sami hráči nedokázali dodržet. Vlčkův gól byl jedinou střelou hostí do prostoru Víškovy branky za celý zápas, kromě toho už jen pětkrát pálili mimo...

Pak už přišly jen zmařené šance Vyšehradu, nic víc. Přesně po hodině hry a souboji dvou pětek, Hendrycha s Vlčkem, zachraňoval v poslední chvilce na čáře sice korpulentní, ale jinak mrštný roudnický gólman Lilko. Tři minuty nato Nosek z trestného kopu minul a v 67. min. měl snad tisíciprocentní šanci Bošanský. Když se ale nedaří, tak prostě nejde absolutně nic a gól nelze dát ani z megašance. Jeho nedůraznou hlavičku zneškodnil Lilko a Hendrych dopadl stejně. V 73. min. mohl ještě rozhodnout Horkavý, hlavičkoval však vedle. Vyšehrad doma doslova zahodil dva body.

„Remíza odsud je pro nás určitě cenná, Vyšehrad má kvalitní tým a navíc je zvyklý na svoji umělku. Je nekvalitní, stará, navíc hřiště je zde malé. Pro nás tohle bylo trochu atypické, přesto jsme podali bojovný a dobrý výkon a uhráli jsme spravedlivou remízu,“ řekl po boji trenér Roudnice Václav Hrdlička, i když jeho slova o zaslouženosti dělby bodů možná vyzněla trochu zvláštně. Jeho svěřenci si totiž vybrali štěstí na několik zápasů dopředu.

„Po vyrovnávacím gólu jsme se už prakticky k ničemu nedostali, nejvýš po vápno. Vyšehrad kopal standardky a byli jsme pod tlakem. Je to zkušený tým a i když někteří hráči odsud po sestupu do divize odešli, stále jsou tu vidět zkušenosti z ČFL,“ doplnil autor branky hostí Vlček. „Chtěli jsme aktivně napadat, ale ne tak docela se nám to dařilo. Rádi hrajeme ofenzivně, ale tady to bylo hlavně o soubojích, a to nám moc nesedělo,“ přiznal trenér Hrdlička.

Vyšehradu chyběl štítový záložník Čurda, který se zranil v týdnu na tréninku. „Museli jsme trochu improvizovat v sestavě, protože Čurda je jejím stmelujícím prvkem. Ale i bez něj jsme to měli jednoznačně zvládnout,“ věděl Formánek. „Tahle remíza je pro nás jednoznačnou ztrátou. My musíme doma porazit jakéhokoliv soupeře z divize. Roudnice se u nás představila jako kompaktní a konsolidovaný tým, bod si ale zasloužila jen za první půli. Potom zcela odešla fyzicky, začala faulovat a nestačila. Bylo proto na nás, abychom toho využili a dali ještě druhý gól. Šancí na to byla spousta, ať už po standardkách, nebo ze hry. Je tedy pouze naše vina, že se tak nestalo. Proti soupeři, který je hůř kondičně připraven, bychom se měli umět prosadit. Nemohu hráčům vytknout nasazení, jen finální zakončení akcí. Balony sice létaly, kam měly, před brankou ale chyběl důraz.“

Roudnice rozhodně nepodala na Vyšehradě oslnivý výkon, přesto nemá zrovna nízké ambice. „Chceme být nejhůř do pátého místa, pokud to bude výš, jenom dobře. Máme dobrý tým. Navíc v Roudnici jsou podmínky a zázemí ne pro divizi, ale pro ČFL. A na naše domácí zápasy chodí druholigové návštěvy,“ připomněl Hrdlička.

Slavoj Vyšehrad – SK Roudnice nad Labem 1:1 (1:0)
Branky: 40. vlastní Vobořil – 47. Vlček. Rozhodčí: Pešek – Kučka, Melničuk. ŽK: Horkavý, Chlumský – Vlček, Medek. Diváci: 316.

Vyšehrad: Víšek – Budějský, Hendrych, Šourek, Chlumský – Frohna, Horkavý, Nosek (90. Rejka) – T. Dubský – Bošanský, Kavka (66. Kubík). Trenér Jiří Formánek.

Roudnice: Lilko – Šmidrkal, Obrtlík, Vlček, Lukášek (82. Belák) – Pohořelý – Brožík (70. P. Hruška), Vobořil, Medek – Kala (63. Miřatský), Brandejs. Trenér Václav Hrdlička.