Na svém kontě už má například titul nejlepšího pražského gólmana ze sezony 2006/07, kdy v dresu Vyšehradu vychytal 17 divizních utkání s čistým kontem. A nebo naopak vstřelený gól v pražském přeboru – nastoupil v útoku B-týmu Slavoje a rozhodl o výhře 1:0 nad Libuší. Brankář Petr Víšek je každopádně výraznou postavou a také největší stálicí v kádru šemíků.

Petře, na podzim Vyšehrad inkasoval v divizi B 22 branek. Je to podle tvého soudu málo, nebo naopak moc?

„Je to poměrně dost, hlavně proto, že některé z nich byly zbytečné. Ve třech zápasech jsme dostali tři nebo víc branek, a to je prostě moc. Hlavně těch pět v Souši a tři doma od Motorletu.“

Podzim jste ale dokončili čtyřmi vyhranými zápasy za sebou. Takže spokojenost?

„Řekli jsme si už před posledním zápasem s Českým Dubem, že to zkrátka musíme dotáhnout, a to se podařilo. Můžeme tak být spokojeni. I když mě z pohledu brankáře mrzí, že po třech zápasech s nulou se v tom posledním nepodařilo čisté konto udržet. Dostali jsme na konci první půle naprosto nesmyslný gól.“

Body se začaly doslova sypat poté, co skončili trenéři Formánek se Zmatlíkem. Vy hráči jste se jich přitom většinou zastávali – to je zvláštní, ne?!

„Ve fotbale už to tak chodí, že změna na trenérském postu většinou prospěje. Nový kouč vždy přinese nějaké změny, a to se pak projeví. Projevilo se to i na nás. Ne že bychom začínali přímo od nuly, ale sedli jsme si zpátky na zem, začali makat a takzvaně jezdit po zadku. Takže ta změna určitě něco přinesla. Uvidíme, jak to bude dál.“

A jak to tedy bude dál? Trenérem je teď šéf klubu Jarda Klíma.

„Je to prezident klubu, má právo rozhodovat. Rozhodl se sám, že si to vezme na svá bedra. Jak už jsem řekl, nějakou změnu to přineslo, z pěti zápasů jsme čtyři vyhráli a jeden zremizovali. To znamená, že to přineslo pozitivní změnu. Škoda té jediné podzimní remízy s Motorletem, vždyť jsme hráli doma a vedli už 3:0. To jsme měli také vyhrát.“

Výher na podzim je ale i tak devět a bodů osmadvacet…

„Na jednu stranu je to málo, na druhou dost. Mohli jsme mít o pět šest bodů víc, viz utkání s Motorletem nebo se Zápy. Nakonec ale musíme být spokojeni s tím, že jsme závěr podzimu zvládli.“

Cílem A-týmu bylo minimálně zopakovat třetí místo z minulého ročníku. Takže zatím jste mírně v mínusu?!

„Přezimovat na čtvrtém místě je hezké, i když na bedně by to bylo lepší. Ale bodový rozdíl není zase až tak velký. V zimě dobře potrénujeme a podaří-li se současně mužstvo zkonsolidovat, budeme schopni hrát o postup do ČFL. Pauza je dost dlouhá, takže vedení klubu, respektive trenéři, mají čas stanovit, jakým směrem se ubírat. Zda například sehnat nějaké posily a podobně.“

Postoupit ale nemusí jen první tým tabulky!

„Jirny jsou jinde, i když také už nejsou tak silným soupeřem, jakým bývaly například před třemi lety. A dva týmy před námi, tedy Zápy a Motorlet, bychom mohli dohnat. Protože ve hře je ještě dalších pětačtyřicet bodů. Pokud pro to uděláme všichni na Vyšehradě maximum, jsme schopni postup vykopat.“

Co tedy se pro to musí hlavně udělat?

„Doplnit kádr, aby byla na jednotlivých postech konkurence nebo nahraditelnost. Tohle se projevilo právě při našem posledním zápase s Českým Dubem, kdy chyběli pro nemoc dva klíčoví hráči Michal Švejda a Peter Horkavý. Na stopera musel jít útočník Jirka Bošanský. I když je pravda, že to zvládl v pohodě. Je potřeba tady mít zhruba šestnáctičlenný kádr hráčů, kteří budou chtít za Vyšehrad dýchat a věřit, že postoupí.“

A co stávající kádr?

„Kluci, co jsou už tady, na to mají. Doplníme o dorostence a pokud se podaří zapracovat je do áčka, extra velké změny v kádru tu pak nastat nemusejí.“

Podle těchto slov je také zřejmé, že sám chceš na Vyšehradě dál působit, že?

„Určitě! Je tady dobrá parta, jsem tu spokojen. Teď jsem tady právě šest let. Už to tady znám jako svoje boty, je to pro mě pomalu jako rodinné prostředí. Znám tu každého. Jsem patriot, ne ten typ, který mění kluby každý půlrok. Určitě nemám zaječí úmysly.“

Takže to je současně tvoje nejdelší angažmá?

„To ne, jsem odchovancem Xaverova, do tehdejšího áčka jsem nakoukl už v sedmnácti letech a skončil v pětadvaceti. Chytal jsem tam v dobách druhé ligy i ČFL. V Horních Počernicích jsem měl dobré zázemí a na Vyšehradě jsem našel podobné.“

Hovořil jsi sice o konkurenci, o tobě je ale známo, že máš rád pozici jasné jedničky v brance, že?

„Vždy jsem to tak vnímal. Je to i ve vyšších soutěžích, týmy mají většinou gólmana, jemuž věří. Může se sem tam udělat chyba, nebo něco pokazit, trenér ale většinou chce gólmana dostat do pohody. A právě tou důvěrou se tak děje. Je to důležité, protože post gólmana je o hlavě, o psychice. Ti, co si věří, jsou na tom jasně líp.“

Neomezuje fotbal tvoje civilní zaměstnání?

„Ne. Svůj osobní život jsem už tomu přizpůsobil, takže stíhám trénovat čtyřikrát týdně. Skloubil jsem to, abych to zvládal. Mým oborem je pojišťovnictví. Vyhovuje mi to – při fotbalu si odpočinu od práce a v práci si odpočinu od fotbalu.“

 

 PETR VÍŠEK

narozen: 4. března 1979

výška: 181 cm, váha: 80 kg

post: brankář

číslo dresu: 18

kariéra: Xaverov Horní Počernice, Mělník, Sibřina, Sokol Manětín, Slavoj Vyšehrad

přezdívka: Víša

individuální ocenění: vítěz ankety Pražského deníku „Nejlepší brankář metropole“ v sezoně 2006/07 za 17 utkání s čistým kontem

kuriozita: autor jediné branky utkání přeboru Libuš – Vyšehrad B 0:1 před čtyřmi roky v listopadu 2007

oblíbené jídlo: motýlí křidélka s avokádovou omáčkou

oblíbené pití: podmáslí

 

pozn.: rozhovor byl publikován na webovém portálu fotbalpraha.cz