"A"muži – „A nezapomeň v týdnu přinést chlebíčky!“ …slyšel Jiří Kubík v kabině Slavoje Vyšehrad od gólmana Martina Blažka. Stalo se po posledním mistrovském zápase divize B s Čelákovicemi, který se hrál v neděli 6. května a Kubík měl právě 24. narozeniny. „Všiml si toho jen Martin. Ale v týdnu to oslavíme, přinesu občerstvení, posedíme chvíli v kabině a popovídáme si,“ usmíval se forvard šemíků, který se v zimě vrátil z hostování ve Velimi. Vyšehrad s Kubíkem v sestavě vyhrál 3:0.

Jirko, jak se ti hrálo v den svých narozenin?

„Hrálo se mi dobře, přestože gól jsem nedal. Chtěl jsem si zápas s Čelákovicemi užít a jsem rád, že jsme je porazili. Alespoň jsme se tak udrželi v kontaktu se čtvrtým místem.“

V první půli jsi hrál beka, ve druhé útočníka. Vyrovnal jsi se s touhle změnou během utkání?

„Jsem útočník, ale v útoku jsem tady zatím moc nebyl. Hrál jsem po návratu z Velimi už ve všech třech řadách, pendluji v sestavě. Ono je to i tím, že jsou tu mladí kluci a potřebují se začlenit do kádru, učit se. Proto je potřeba přizpůsobit se, i když raději bych nastupoval v útoku. Je to věc rozhodnutí trenéra a majitele klubu pana Klímy, jež respektuji. Mrzí mě jen to, že jsem na jaře dosud nedal gól. Vždy jsem byl zvyklý útočit, tvořit a střílet.“

Je ale třeba připomenout, že v zimní přípravě jsi chyběl kvůli zranění.

„Měl jsem natažené vazy v koleni na obou stranách, marodil jsem s tím dva a půl měsíce. Naskočil jsem do jarních mistráků bez zimní přípravy až na přelomu března a dubna. Se zraněnými vazy to je vždy na delší dobu.“

Kolik hráčů jsi tady našel z doby, kdy jsi odcházel?

„Míra Hendrych, Tomáš Nosek a Peter Horkavý. S Michalem Švejdou jsme se tehdy akorát minuli, já odcházel, on sem přišel. Samozřejmě ti, co jsou tady déle, jsou lídry na hřišti i obecně v kolektivu. Také ve Velimi se vystřídalo v zimě sedm hráčů. Nějaká kostra tady v podobě tří, čtyř hráčů zůstala, ale takový je fotbal. Na druhou stranu pro mladé, kteří dostali šanci, je to nový impulz, aby se snažili.“

Ve čtyřiadvaceti letech jsi už v tomto týmu střední generací. Bereš to tak?

„Je to pravda. Býval jsem zvyklý na to, že v hráčském kádru jsem nejmladší. Nosil jsem věci a podřizoval se starším, a teď, aniž bych sám chtěl, se řadím v kabině Vyšehradu k těm starším. Pokud by tady zůstali ti, co v zimě odešli, tedy Petr Víšek, Lukáš Budějský, Jakub Frohna, či Jirka Bošanský, tak bych stále patřil mezi ty mladší. Takže je to tou obměnou.“

Pro tebe se to tedy otočilo, takže teď naopak sám usměrňuješ ještě mladší?

„Mladí kluci moc nepotřebují usměrnit v kabině, spíš na hřišti, co mají hrát a dělat. To je ale spíš věcí trenéra. Samozřejmě přispěju povzbuzením, morální podporou.“

Kdo byl lídrem kabiny, když jsi šel do Velimi a kdo jím je teď?

„V době mého odchodu to byli ti, co už jsem jmenoval, Víšus, Bouda a Fronka. Měli k sobě blízko, nakonec se rozutekli všichni najednou. V současnosti je vůdcem Míra Hendrych, a nejen proto, že je tu nejstarší a má kapitánskou pásku. Je to přirozeně inteligentní kluk, který dokáže poradit i seřvat na pravém místě. Podobně i na hřišti.“

Jak dlouho jsi byl vlastně na hostování ve Velimi?

„Celý rok 2011, to už hrál Vyšehrad po sestupu z ČFL divizi. Dostal jsem nabídku, kterou nešlo odmítnout. Rok neustálého dojíždění hodinu tam a zpátky mi však stačil, vracel jsem se denně až v devět hodin večer. Tak jsem se vrátil do Vyšehradu, i proto, že tady kousek od stadionu bydlím.“

Jak tedy hodnotíš velimské angažmá?

„Až na to dojíždění to byl úžasný rok, moc rád na něj vzpomínám. Fanoušci, zázemí, kolektiv v kabině, kde se prolínají áčko i béčko mužů a dorosty. Všichni táhnou za jeden provaz, aby ten klub fungoval. Tady přijede osm fanoušků z Čelákovic a jsou slyšet po celém stadionu. Pokud je podpora diváků, kteří vám fandí, hned se lépe hraje. Čím víc jich sem na Vyšehrad svými výkony a výsledky nalákáme, tím lépe.“

Hrál jsi pravidelně? A kolik jsi dal gólů?

„Za Velim jsem nastupoval pravidelně, na jaře jsem dal tři góly a na podzim pět. Hrál jsem v útoku spolu se Štěpánem Kacafírkem. To je rozený střelec, má dva metry a vyhrává hlavičkové souboje. Já jsem zase spíš běžecký typ, který to kolem něj obíhal a připravoval mu šance. Ale to všichni, měli jsme tam výborné krajní halvy a také naučené typy standardek, z nichž jsme dávali góly.“

Takže tam je kvalitnější tým než tady na Vyšehradě?

„To nevím, protože se to tam v zimě také hodně obměnilo. Vždy trvá nějakou dobu, než se to dá dokupy. Stejně tak to bude zde, pokud současný kádr vydrží spolu.“

A srovnání obou soutěží?

„Tady se hraje divize B, tam divize C, a ta má vyšší úroveň. Hodně vyrovnaná první desítka mužstev, naopak tady jsou značné rozdíly. Je to vidět i v návaznosti na další sezonu, příkladem budiž Chrudim a její letošní jasné prvenství v ČFL. Vyšší kvalita divize C spočívá hlavně ve východních Čechách, kde jsou velká města a lze vybírat z velkého množství hráčů. Ale i střední Čechy mají fotbalové bašty, jako třeba Kolín, který to letos vyhraje.“

Tamní derby je hodně prestižní?!

„Určitě víc, než jsou pražská divizní derby. To má jiné obrátky, žije tam tím mnohem víc lidí než tady. Nejde jen o souboj Velim – Kolín, jsou to také zápasy s Polepy i třeba s Převýšovem, který není zase tolik daleko. Hráči se navzájem znají, nejen z fotbalu, ale i z práce. Znají se i jejich rodiče, stále to probírají a fanoušci jezdí k derby i na zápasy venku. V divizi C se vždy o něco hraje, jezdí se od začátku do konce. Naopak tady to není tak vyhecované. A týmy to často po druhé inkasované brance zabalí.“

Sebevražda tvého bývalého spoluhráče Romana Švamberga s tebou jistě otřásla…

„Mě to tedy šokovalo a zaskočilo hodně, protože jsme spolu strávili spoustu času v autě dojížděním z Prahy do Velimi a zpět. Byl úplně normální, vůbec bych to do něj neřekl. Je to škoda, byl mladý. Odchovanec Slavie, hrál stabilně ve druhé lize za Vlašim i pak za Velim. Mohl se klidně živit fotbalem.“

Jaké ty máš teď priority?

„Na prvním místě je pro mě asi zaměstnání. Zabývám se designem interiérů na zakázku, třeba kuchyně, a tak podobně. Mám vystudovanou interiérovou tvorbu, sháněl jsem kvůli tomu místo v Praze a také proto jsem zvolil ve fotbale návrat na Vyšehrad. Nastoupil jsem do práce už loni v dubnu, šlo to všechno i s tím dojížděním do Velimi těžko skloubit.“

Jiří Kubík

narozen: 6. května 1988 v Pardubicích

číslo dresu: 8

post: útočník

kariéra: FK Pardubice, Sparta Praha (žáci), Mladá Boleslav (dorost), AFK Chrudim (již muži), Slavoj Vyšehrad, FC Velim, Slavoj Vyšehrad