Kdo z našich fanoušků by si na něj nepamatoval – dříč ve středu pole s kapitánskou páskou na ruce a přirozeným respektem u spoluhráčů i protihráčů, aniž by k tomu potřeboval zvýšit hlas. JIŘÍ PLÁNIČKA patří k velkým postavám historie Slavoje Vyšehrad, tedy minimálně v porevolučním období. Ještě na jaře hrál přebor za Královice, teď je koučuje z lavičky. „Pláňa“ se v úterý 4. září dožívá čtyřiceti let!

Čtyřicítka klepe na dveře, připouštíte si to vůbec?

„Připouštím, zvlášť poté, co jsem se na jaře v posledním utkání přeboru zranil a pak nehrál. Věk se projevuje, tělo už má dost. Jsem alespoň vděčný za to, že mě zranění potkalo až na závěr kariéry. Možná ještě do zápasů naskočím, ale jen pokud bude velká marodka. Teď jsem trenérem Královic spolu s Honzou Hegedüsem, který přišel z Kunratic.“

Na Vyšehrad jste přišel z Královic?

„Ano, po vojně, bylo mi jednadvacet let. Vyhlédl si mě tehdejší trenér Milan Štefeček. Oslovil mě, navíc mi tehdejší sponzor Vyšehradu, stavební firma SKO, nabídl práci. Takže jsem byl něco jako poloprofesionál. Zažil jsem tady postupy i sestupy. V roce 1999 jsme postoupili z přeboru do divize a rok nato hned do ČFL. To bylo za Františka Myslivečka. Trenérů jsem na Vyšehradě zažil hodně, dalšími byli Jarda Peřina, Venca Knížek, Vláďa Hruška, Franta Jakubec.“

Na koho z nich nejvíc vzpomínáte?

„Asi na pana Myslivečka, i když byl přísný. Měl už mistrovský titul se Spartou, již tehdy trénoval společně s panem Táborským. Jeho trenérské kvality se ostatně projevily v podobě dvou postupů Vyšehradu za sebou. Měl jsem však rád každého z těchto koučů, nechci nikoho upřednostňovat. S žádným jsem neměl problémy, měli jsme přátelské vztahy.“

Jaké zápasy se vám vybavují?

„Samozřejmě hlavně pražská derby, se Střížkovem, Uhelnými sklady, Libuší. To byly na Vyšehradě návštěvy! Skoro jako dnes na lize. Pravidelně se sem chodili dívat i ligoví trenéři. Není divu, je to téměř v centru Prahy.“

Jako kapitán domácího týmu jste byl docela na očích…

„Na Vyšehradě jsem kapitánoval asi pět let. Hrál jsem ve středu zálohy a i na krajích, jak bylo potřeba. Z tehdejších spoluhráčů se dodnes scházím s Karlem Kristenem, ten hraje ještě za Všenory. Dalšími byli Jarda Klíma, Míra Šturma, s ním jsem byl i v Letech. Nebo obránce Láďa Toman, dále Milan Čihák, kanonýr Jakub Šmíd, Jirka Cacák, bývalý ligový fotbalista Honza Saidl a řada dalších. Chytali nám Péťa Králíček a Tomáš Foferka.“

Takže Vyšehrad pro vás znamenal nejšťastnější období?

„To rozhodně. Jak jsem jmenoval všechny ty kluky, a to nejsou zdaleka všichni, lze říct: co jméno, to pojem. Byla s nimi docela i legrace, zkrátka skvělá parta. To už se nikdy nevrátí.“

Jak dlouho jste tu vlastně byl?

„Hodně dlouho, už ani nevím. Určitě víc než deset let. Později jsem dělal na Vyšehradě správce stadionu. V roce 2006 zanikl třetiligový Břevnov, přišli odtamtud pánové Dragoun se Zvoničem a také hráčské posily. V sezoně 2006/07 z toho vzešel druhý postup do ČFL.“

To už jste ale za Slavoj nehrál.

„Ano, správcoval jsem tady, ale hrál už za Lety. A také regionální soutěž v Německu. Jinak během mého správcování se na Vyšehradě dělala umělka, protože tu byl špatný a navíc hodně vytížený terén. Nejen to, přebudovával se celý areál. Po mě sem pak nastoupil jako správce Vláďa Novák, který byl trenérem mládeže.“

V současnosti už tady vidět nejste, tedy alespoň v roli diváka…

„Není čas, jsem stále v Královicích. Z mé éry už prakticky na Vyšehradě nikdo není, s výjimkou prezidenta klubu Jardy Klímy. A správce Vládi Nováka.“

Jak to časově zvládáte v Královicích? Zaměstnání, k tomu trenéřina, máte ještě čas na rodinu?

„Dělám zedničinu u jedné stavební firmy, odpoledne pak tréninky, je to fyzicky i časově náročné. Letos v dubnu se mi narodila dcera, takže si musím udělat čas i na rodinu.“

Jak oslavíte své čtyřicátiny?

„S klukama z Královic, moc na slavení však nejsem. Doma to oslavíme se ženou a příbuznými.“

Díky za rozhovor a vše nejlepší k jubileu!

Jiří Plánička

narozen: 4. září 1972

post: záložník