„A“-muži – Sada ozdobných talířů se stojanem – to byla hlavní cena při poslední letošní vyšehradské tombole, jež se uskutečnila v poločase divizního utkání s SK Toužim.

„Manželka mě asi pochválí, ale dám to vnučce,“ usmíval se novopečený majitel sady talířů pan Ivan Sekanina z Prahy 4. Na Vyšehrad to nemá moc daleko, z Budějovické, kde bydlí, jen tři stanice metrem. Navzdory svému věku však zvládne dojít na stadion klidně i pěšky. „Už jsem starý dědek, je mi sedmdesát osm a půl roku, a tak se musím nějak udržovat. Jezdím dodnes na kole a hraju tenis, ale ne tady, na venkově. Pokud jsem v Praze, chodím alespoň na procházky. Tak jsem si dnes řekl, vezmu to přijednom na fotbal. A jsem tady.“

V tombole už jednou vyhrál, po zápase Dukla – Dynamo České Budějovice si odnesl domů deset kilo prášku na praní. Že je však obdobná akce po letech znovu na Vyšehradě, se dozvěděl až na místě. „Jsem tu na podzim poprvé, bohužel až na poslední kolo. Chodím sem sice rád, jenomže během sezony, tak od dubna do října, jsem většinou mimo Prahu. Z chalupy to mám blízko alespoň do Nového Strašecí, tam je od této sezony také divize. Tak jejich zápasy navštěvuji.“

Kromě toho před několika dny se pan Sekanina vrátil z Itálie, kam často jezdí za dcerou. Provdala se totiž do Milána. „Ještě v době, kdy bydleli v Miláně, zašel jsem tam na pohárový zápas Interu s AS Řím. Pěkný zážitek, hlavně divácká kulisa na stadionu San Siro. Je tam ale hrozně špatná tráva, protože tam necirkuluje vzduch. Teď bydlí dcera s rodinou na severu země, v Meranu. Tam sice není fotbal ani hokej, zato dostihy,“ předestřel pan Sekanina své zážitky z důchodového věku.

Rozpomněl se ale i na časy svého mládí, na padesátá léta. „Jsem kolegou Honzy Andrejkoviče, bývalého hráče Slavie. Chodili jsme společně na vysokou školu. Vzpomínám, že ho odtamtud chtěli vyhodit jen proto, že odletěl se Slavií na zájezd do Afriky. Byla to těžká doba, nebyla ani skripta, museli jsme si všechno sami psát na přednáškách a cvičeních. Honzovi jsme s tím ale pomohli, napsali jsme mu úlohy a nakonec ho na škole nechali. Být profesionálním sportovcem, to bylo tehdy nemyslitelné,“ zavzpomínal výherce hlavní ceny vyšehradské tomboly.

Připomeňme, že bývalý slovenský fotbalista Ján Andrejkovič, stejně jako pan Sekanina ročník 1934, hrával ligu v padesátých letech za Slavii (tehdy byla ovšem povinně přejmenována na Dynamo Praha) a později i za Slovan Bratislava. Nastoupil rovněž za československou reprezentaci. Nejspíš i kvůli Andrejkovičovi bije srdce jeho celoživotního kamaráda pro Slavii, ostatně dodnes prý na zápasy v Edenu pan Sekanina chodí. Na Slavii a na Vyšehrad.

Rád si připomněl i ne moc vzdálené časy, kdy „na Vyšák“ chodila spousta diváků, hlavně na pražská derby – okolo sedmi, osmi stovek, nic výjimečného. A dnes?!

„Je to v současnosti slabší, jen dvě stovky diváků, přestože se Vyšehrad pohybuje v popředí tabulky. Asi by to sem chtělo přivést nějakého technického hráče, který už má ve fotbale jméno. Kluci hrají docela dobře, ale chybí mi mezi nimi jeden špičkový hráč. Třeba takový, jakým býval Kamil Matuszny. Není to zase tak dlouho, co hrál za Vyšehrad,“ věděl pan Sekanina.

Slavoji by přál, aby se mu povedlo divizi vyhrát a postoupit po třech letech zpátky do ČFL. Jenomže přání se nemusí shodovat s realitou. „Myslím, že to bude spíš Meteor. Alespoň to tak v současnosti vypadá,“ odhadl pan Sekanina a ještě si tipnul vítězství šemíků v podzimní derniéře v poměru 3:0. Zase tak moc se nespletl, protože zápas skončil čtyřgólovým rozdílem: Vyšehrad – Toužim 5:1.

Vítězové vyšehradské tomboly (podzim 2012)

Václav Leitermann, Michle

Lucie Šulcová, Čelákovice

Monika Prokešová, Uhříněves

Josef Král, Újezd nad Lesy

Jaroslav Nitsche, Prosek

Rudolf Mozr, Měšice