„A“-muži – Zajímavým způsobem na sebe upozornil v úvodní letní přípravy Slavoje Vyšehrad útočník Roman Letko. Třiadvacetiletý slovenský fotbalista, jenž se vrátil z hostování v Blšanech, skóroval v obou dosavadních zápasech. Nejprve v úterý v Kostelci u Křížků v souboji s juniorkou Příbrami vstřelil vítěznou branku, a rozhodl tak o výhře našeho týmu 3:2. Ve středu na Xaverově byl pro změnu autorem jediného gólu šemíků během měření sil s juniorkou Slavie, která vyhrála 4:1. Kromě toho už v prvním poločase byl na něj faul v šestnáctce, Lukáš Budějský ale penaltu neproměnil.

Romane, pokolikáté jsi se vrátil z hostování zpět na Vyšehrad?

„Podruhé, nejprve před rokem a půl z Velvar a teď z Blšan. Naposledy jsem se připravoval s týmem Vyšehradu v předloňské zimě. Letos na jaře jsem byl na hostování v Blšanech.“

Jak jsi se dostal do tohoto kdysi prvoligového klubu?

„Přivedl si mě tam hrající trenér Josef Němec. V zimě jsem měl přitom tréninkovou pauzu, protože jsem se připravoval na zkoušky ve škole.“

Předtím jsi hrál I. A třídu za Velvary, teď Ústecký krajský přebor za Blšany, takže jsi si vlastně polepšil!

„Moc velké rozdíly mezi těmi soutěžemi zase nebyly. V Blšanech se dával tým dohromady na poslední chvíli, dokonce jsme nehráli vůbec žádný přípravný zápas a naostro jsme šli rovnou do soutěže. Pak se to ale docela ustálilo a začali jsme i vyhrávat. Skončili jsme v přeboru sedmí, ale s tím, že nám odečetli až po sezoně šest bodů. A k tomu pokuta, šlo o nějaké problémy s účastí blšanské mládeže v soutěžích. Nebýt toho bodového odpočtu, byli bychom třetí těsně za postupem do divize. Vyšlo to nakonec prvnímu Štětí i druhému Loko Chomutov. Postupové ambice byly i v Blšanech, jenomže kvůli financím nebylo snadné dát dohromady kádr hráčů.“

Zbyl v Blšanech ještě někdo ze staré exprvoligové gardy?

„Zmíněný hrající trenér Josef Němec a také Michal Macek, který hrával ligu za Příbram. Horst Siegl starší teď trénuje v Emirátech, ale za Blšany hraje jeho syn. Známým hráčem, který tam také za mě působil, je i Zdeněk Houštecký.“

Ten se během sezony 2010/11 krátce mihl i na Vyšehradě… Na jakém postu jsi v Blšanech hrál?

„V útoku, hrál jsem také pravého ofenzivního halva. Odehrál jsem asi deset zápasů, tedy dvě třetiny jarních mistráků. Dal jsem v nich pět branek.“

V Blšanech asi není široký kádr, proč jsi nehrál pravidelně?

„Protože jsem se musel připravovat na státnice. Nakupilo se mi před nimi dost práce.“

Na jaké škole a s jakým úspěchem?

„Na Vysoké škole ekonomické v Praze. Dopadlo to dobře, po třech letech studia jsem ale teprve bakalářem.“

To jsou zhruba ty tři roky, kdy jsi se také poprvé objevil na Vyšehradě, že?

„Přesně tak. Šel jsem v roce 2010 do Prahy na studia a hledal jsem nějaký klub. Našel jsem si Vyšehrad na internetu, bylo to tak trochu naslepo. Ozval jsem se proto tehdejšímu sekretáři Slavoje Vyšehrad panu Matusznému a šel jsem tu do přípravy.“

A dál?

„Rok a půl jsem působil na Vyšehradě, bylo to za trenéra Formánka. Většinou jsem však hrál za juniorku pražskou I. A třídu. Zahrál jsem si také divizi za A-tým, ale většinou jen na pár minut coby střídající hráč. Další rok a půl, jak už jsem uvedl, jsem strávil na hostování ve Velvarech a v Blšanech.“

Teď jsi tedy zpátky s možností bojovat o dres divizního áčka. Bereš to jako výzvu?

„Ano, přesně tak. Je to výzva, ale jsou tu kvalitní fotbalisté a prosadit se není jednoduché. Každopádně pokusím se o to.“

Koho známého jsi v kabině Vyšehradu po roce a půl našel?

„Héňu, Fronku, Boudu, Nosála, Kafeho, Hráďu i Cimiho.“

Hned v první přípravném zápase jsi dal vítězný gól, jakou tomu přikládáš váhu?

„Určitě to potěší. Převzal jsem balon od Radka Hanzlíka, i když nebyl jsem si zcela jist, zda nestojím v ofsajdu. Akce však pokračovala, odstavil jsem si tělem obránce Příbrami a šel sám na gólmana. Udělal jsem mu kličku doleva, a vyšlo to. Dával jsem to už pak do prázdné.“

Odkud vlastně pocházíš?