Juniorka – Na nelichotivém předposledním místě tabulky skončila v podzimní části A-skupiny pražské I. A třídy juniorka Slavoje Vyšehrad. Jedním z mnoha nových hráčů, kteří se objevili v sestavě, byl levý záložník Filip Podobský. Odehrál celkem jedenáct zápasů za sebou od 3. až do posledního 13. kola, během nichž si ale užil jediného vítězství: na první listopadový den proti Březiněvsi. Dva dny po tomto utkání oslavil své 21. narozeniny.

Filipe, jaké cesty fotbalového osudu tě zavály v létě k nám na Vyšehrad?

„Jsem odchovancem Motorletu, hrál jsem potom také za Háje, kde bydlím, dále za Libuš, na zkoušce jsem byl ve Štěchovicích a pak znovu za Libuš, dokud ještě hrála v pražském přeboru. Letos v létě mě oslovil trenér Ondra Hatina, který skládal dohromady kádr pro B-tým Vyšehradu a viděl předtím i některé zápasy Libuše.“

Kdy jsi byl na zkoušce ve Štěchovicích?

„V zimní pauze před dvěma roky, to už tam byl trenér Jirka Hruška. Pak si ale sehnali posilu, bývalého reprezentanta Michal Pospíšila, který předtím hrál i skotskou ligu. Do kádru Štěchovic jsem se nevešel a vrátil se na Libuš hrát pražský přebor.“

Na letní nabídku Ondry Hatiny jsi hned kývnul?

„Chtěl jsem si vyzkoušet něco nového, tak jsem se zúčastnil s béčkem Vyšehradu srpnového turnaje v Malešicích. Po něm jsem se rozhodl, že tu chci zůstat. Nikoho odsud jsem ale do té doby osobně neznal, ani pana Klímu, ani trenéra Hatinu, ani nikoho z hráčů.“

Ale hráče, kteří naopak odešli od nás na Libuš, jistě ano…

„Ovšem, Jirka Ivančo, ten hrál za Libuš i koncem září proti nám, znám ale i Otu Houdka a Matěje Rajnocha.“

Proč jsi hrál za Vyšehrad B až od třetího kola?

„Bohužel první dva mistrovské zápasy v Kyjích a proti Uhříněvsi jsem nemohl, protože se protáhla moje přeregistrace z Libuše, kde jsem byl na hostování z Motorletu. Hrál jsem tedy až od zápasu v Hostivaři.“

Na podzim jsi dal jeden gól a shodou okolností zrovna na Libuši!

„Je to tak, byl to pro mě trochu jiný zápas než ty ostatní, vždyť jsem odtamtud přišel na Vyšehrad. Mým gólem jsme na Libuši vedli 1:0, domácí rychle vyrovnali, pak jsme ale zahodili šance na to, znovu jít do vedení. Místo toho jsme sami inkasovali druhý gól, který byl z jasného ofsajdu a nakonec prohráli 1:3.“

Už jsi zmínil, že jsi v létě přišel do neznámého prostředí, ale pak jsi tady ještě zažil ještě jeden veletoč.

„V říjnu po utkání s Dubčí, který jsme prohráli na Děkance 4:8, definitivně odstoupil trenér Hatina a společně s ním najednou skončili i všichni hráči, které sem přivedl. Tedy kromě mne. Řekl bych, že hned v dalším utkání na hřišti vedoucího Újezdu nad Lesy jsme se herně zvedli, a nehráli už tolik naivní fotbal jako předtím. Přišly posily z druholigového áčka a také dorostenci z týmu U 19.“

Pomohli dorostenci juniorce?

„Naprosto jednoznačně ano, a tak by to také mělo být, aby v B-týmu mužů dostávali příležitost i dorostenci. Hodně vidět byl ve zbývajících čtyřech podzimních zápasech juniorky zejména Tomáš Rossmann, dobře zahráli ale i další mladí kluci z dorostu.“

Rossi hrál v sestavě za tebou na beku. Ty jsi rozeným levákem?

„Jsem, proto také hraju levého halva. To je můj post.“

Jaký zápas ti podle tvého názoru nejlépe vyšel?

„Ani si nemyslím, že to byl zápas s Březiněvsí, přestože jsme ho vyhráli. Řekl bych, že se mi herně dařilo nejlíp v posledním utkání s Ďáblicemi, navzdory faktu, že jsme ho prohráli 0:5.“

To je docela paradox. A odpovídá podle tebe postavení juniorky výkonnosti mančaftu?

„To určitě ne. Několik zápasů jsme ztratili až v samotném závěru, z těch posledních čtyř to byly hned dva: v Újezdu nad Lesy a v Dolních Počernicích jsme padli až v nastaveném čase, ve druhém případě to bylo dokonce gólem z penalty.“

Takže…?!

„Takže jsem přesvědčen, že jsme mohli nebo spíš měli mít o šest, možná dokonce o devět bodů víc. Nemáme určitě tak špatný tým, aby se musel klepat o záchranu v I. A třídě, patří spíš do středu tabulky. Věřím, že se tam na jaře dostaneme.“

To znamená, že tady chceš dál pokračovat?

„Určitě chci hrát dál za Vyšehrad, rád bych tady zůstal. Zvládnul bych časově i čtyři tréninky týdně, to by ale museli mít čas i ostatní kluci, aby nás chodilo tak deset. S více tréninky týdne bychom šli rychleji výkonnostně nahoru.“