Dvě tváře ukazuje ve fotbalové divizi Slavoj Vyšehrad. Kdo čekal, že bude po pádu ze třetí ligy ihned útočit na návrat do ČFL, je překvapený. Tým vedený koučem Jiřím Formánkem hraje pohledný fotbal, ale nedokáže se vyhnout některým klopýtnutím. Na kontě má po pěti kolech tři výhry a dvě porážky, což mužstvo řadí na páté místo tabulky. „Jsme jako Jekyll a Hyde,“ uznává proměnlivost výsledků trenér Formánek.

Vyšehrad prohrál v této sezoně derby na Admiře 0:5, v následujícím kole pak pro změnu Formánkův tým smetl doma Děčín 6:0. Před vlastním publikem pak Vyšehrad naposledy přejel dosud neporažený Union Čelákovice 4:1. „Výsledek vypadá jasně, myslím, že jsme mohli dát i víc gólů, ale v poli nehrály Čelákovice špatně. Byla tam kvalita z naší strany,“ hodnotil Formánek.

Fanoušci na Vyšehradě se nestačili v neděli divit. Domácí tým totiž mnohdy soupeře dostane na lopatky až ve druhém poločase, tentokrát ale měl Formánkův celek už před přestávkou dvoubrankový náskok. „Minule jsme prohráli v Polepech, kde jsme zápas ztratili. Hráči to určitě chtěli napravit. Bylo cítit z jejich strany vyšší nasazení,“ líčí trenér Pražanů. „Odměnou za to jsou tři body. Mám z nich radost, Čelákovice byly nepříjemným soupeřem a my jsme po téhle výhře dál v horní polovině tabulky.“

Formánek následně novinářům ukázal, že kromě toho, že tým dokáže dobře připravit, má i velmi dobrou paměť. Na dotaz, zda si vzpomene, kdy jeho tým dal naposledy doma dvě branky v první půli takřka bez váhání vypálil. „Myslím, že to bylo loni na podzim v zápase s béčkem Mladé Boleslavi,“ řekl kouč a mířil do černého. Vyšehrad tenkrát vedl nad Boleslaví dokonce 3:1.

V zápase s Čelákovicemi měli Pražané jasně navrch, mohli dát soupeři klidně deset gólů. Formánkovi i tak střelecká produktivita týmu stačila, těšilo jej, že se tým prosazoval po standardních situacích. „Jsme rád, že se trefili Nosek, Dubský i ostatní kluci,“ hlásil spokojeně kouč.

Vyšehradu fungovala spolehlivě i defenziva. Byť jí v dresu soupeře nehrozil bývalý reprezentant Vratislav Lokvenc, jenž se v zápase spokojil jen s rolí trenéra Čelákovic. „Na Lokvence jsme se nepřipravovali. Nevěřil jsem tomu, že by u nás nastoupil,“ poznamenal kouč Vyšehradu.

Pražané v příštím kole míří na hřiště Jiren, které jsou v tabulce třetí a občas to na jejich horké půdě bývá pořádná divočina. „Budu se snažit tým co nejlépe připravit a to po všech stránkách,“ uzavřel povídání Formánek.

BÝVALÝ REPREZENTANT LOKVENC SI ZVYKÁ NA ROLI KOUČE, ALE TVRDÍ: JEŠTĚ SI URČITĚ ZAHRAJU

Vratislav Lokvenc si už dva týdny zvyká na novou roli. Místo aby se pral na hrotu útoku, stojí celý zápas u lavičky v roli kouče. V neděli před polednem jeho Union Čelákovice prohrál v divizním derby na Vyšehradě 1:4. Šestatřicetiletý Lokvenc duel hodnotil bez emocí, vyprávěl i o tom, proč začal s trénováním v divizi a naznačil, že se role hráče ještě úplně nevzdává. "Ještě si určitě zahraju, ale je těžké říct kdy," usmál se někdejší vynikající útočník pražské Sparty a kamarád Pavla Nedvěda.

Měl jste prý nabídky i z hlavního města, ale nakonec jste se dohodl na angažmá s Čekákovicemi. Proč dostal tamní Union přednost?

Je to jednoduché. Zavolal mi šéf klubu Václav Tichý. S ním se dlouho znám, navíc jsme oba z Náchoda. Když mi zavolal, tak jsme se sešli a domluvili se. Měl jsem rok pauzu, na hraní profesionálního fotbalu už to moc nevypadalo, tak jsem zvolil tuhle variantu.

Dohoda ale zní, že budete v klubu fungovat jako hrající trenér. Vedl jste už dva zápasy, ale na place jste nebyl. Trápí vás nějaké zranění?

Den před utkáním na Vyšehradě jsme hráli ve Voticích zápas a já s bývalými spoluhráči ze Sparty odkopal snad sedmdesát minut. Zranění v tom nebylo. Na Vyšehradě je navíc umělá tráva, prostě jsem se na to necítil.

Na Vyšehradě bylo hodně fanoušků Sparty, kteří vás chtěli vidět v akci, za nepříznivého stavu by vás rádi v útoku viděli i příznivci Unionu. Kdy se tedy dočkají a uvidí vás na hřišti?

To je těžké nějak přesně říct. Měl jsem fakt dlouhou pauzu. S klukama trénuju, ale ještě se do toho musím dostat. Navíc řadu věcí, když jsem s klukama na hřišti, nevidím. To se dostávám jako trenér na druhou kolej, ale určitě bych si ještě rád zahrál.

Union získal během dvou kol pod vaším vedením jeden bod, vy jste ale byl u lavičky klidný. Jak jste vše prožíval?

Beru to tak, že řvát bylo zbytečné. Kluci udělali chyby a dobře to věděli. Důležité je, abychom se z nich dokázali poučit a příště byli chytřejší. Co jsem zatím viděl, tak žádný ze soupeřů nebyl herně lepší než my, to platilo i pro minulý zápas s Meteorem, který skončil 1:1. Tam jsme udělali chyb méně než tentokrát. Vyšehrad šel prostě za výhrou důsledněji a tak má tři body.

Jaký na vás tedy zatím udělala divize dojem?

Musím se přiznat, že jsem čekal horší úroveň. Moc fotbalové krásy zápasy někdy třeba nenabízejí, ale mladí kluci ty zápasy odjezdí.

Máte teď zkušenosti jako hráč i jako trenér. Čí role je podle vás těžší?

Určitě je to těžší na straně trenéra, který všechny ty chyby z lavičky vidí. Já se ale cítím pořád víc jako hráč a když budu na trávníku, tak určitě nemůžu zápas koučovat.

Ve fotbale máte něco za sebou. Vnímáte respekt svých svěřenců?

Já myslím, že to všechno mladí kluci berou. Chtějí na sobě navíc pracovat a to je nejdůležitější.

S trénováním jste začal v divizi. Jak vysoko se chcete v kariéře kouče posunout?

Nemám nejvyšší trenérskou licenci, musel bych se do ní teprve přihlásit. Je otázkou, zda to k něčemu bude. Tady se stejně točí pořád nějakých dvacet trenérů dokola. Pak to může dopadnout tak, že třeba Horst Siegl má trenérskou jedničku a vede Blšany. Na to jedničku přece nepotřebuji. Ale já jako trenér teprve začínám, uvidíme, co bude. Samozřejmě bych se chtěl posunout výš, to je cíl každého a třeba přijde nabídka, abych někde ve vyšší soutěži působil jako asistent. Třeba si i někde výš i zahraju.

K týmu jste se dostal před necelými dvěma týdny, předtím jste vyrazil na dovolenou do USA za Pavlem Nedvědem. Jak jste si užil volna?

Dovolená to byla hlavně pro mojí rodinu. Chtěl jsem, abychom po stěhování z Rakouska přišli na jiné myšlenky. Bylo toho dost. Tak jsme vyrazili do Ameriky, do Sarasoty, kde nedaleko žije třeba bývalý vynikající český tenista Korda.

Vy jste nebyl na dovolené? Co tedy pobyt v zámoří pro vás znamenal?

Já jsem byl na soustředění (směje se). Každé ráno jsme tam s Pavlem běhali, pak jsme si šli třeba zahrát golf. V Sarasotě bylo přes den nějakých čtyřicet stupňů. Ale byl tam svatý klid. Byla to fakt paráda. Teď jsem ale po deseti letech zpátky v Čechách, tady jsem doma, a soustředím se na divizi a Union Čelákovice.

Vratislav Lokvenc

Datum a místo narození: 27. září 1973, Náchod
Hráčská kariéra: SK Hradec Králové, AC Sparta Praha, 1. FC Kaiserslautern, VfL Bochum,  Red Bull Salcburk, FC Basilej, FC Ingolstadt 04, Union Čelákovice
Za národní mužstvo nastoupil v 74 zápasech a vstřelil 14 branek, byl v bronzovém týmu na EURO 2004, zúčastnil se také ME 2008 i MS 2006. První zápas za reprezentaci odehrál 6. září 1995.