„A“muži – Bilancí deseti vstřelených branek a deseti přihrávek na góly spoluhráčům v mistrovských zápasech podzimní části sezony se může pochlubit jednadvacetiletý útočník šemíků Tomáš Kavka. Díky tomu dostal šanci v zimní přípravě druholigového Spartaku Sezimovo Ústí. Trenéra Zákostelského přesvědčil o svých schopnostech, a tak na jaře bude působit v profesionálním fotbalu.

Tomáši, jak se ti dařilo v přípravných zápasech svého nového týmu?

„Nastoupil jsem do přípravy v Sezimově Ústí čtvrtého ledna. Odehráli jsme v zimě spoustu přáteláků, hlavně proto, aby se předvedli všichni noví hráči. Tak se také stalo. Já jsem odehrál většinu zápasů, chyběl jsem asi jen ve třech. Když jsme hráli v Edenu proti Slavii, udělal jsem si výron v kotníku. Vypadalo to špatně, ale nakonec jsem se z toho docela rychle dostal. Dal jsem v přípravě tři góly.“

Komu všemu to bylo?

„Nejprve Sokolovu, tenhle zápas jsem rozhodl, skončil 1:0 pro nás. Pak jsem dal góla áčku Sparty, při zápase na Strahově jsem vyrovnával na 2:2. Naposledy jsme hráli pro upevnění sebevědomí s divizním Benešovem, no a tomu jsme dal ten svůj třetí gól. Vedle toho mám pak jednu asistenci.“

Překonal tě některých z tvých nových spoluhráčů?

„Ne, jen Vojta Přeučil, který přišel do Sezimáku na hostování z Dukly, dal v přípravném období také tři góly.“

Z tvého nového působiště naopak odešli dva ofenzivní hráči, Vukadinovič do Jablonce a Vyhnal do Bohemians 1905. To je pro tebe dobré, že?

„To je sice pravda, ale na druhou stranu za ně přišli jiní hráči. Tak například střelec Luboš Pecka z Mladé Boleslavi nebo zmíněný Vojta Přeučil, i když ten hraje víc ze středu hřiště. Bude to boj o místo, o základní sestavu. A já bych chtěl jednou napodobit cestu Vukadinoviče. Mám ty nejvyšší cíle.“

Hrajete na dva útočníky?

„Ne, hrajeme jako například Plzeň systémem 4 – 3 – 3. Jeden defenzivní halv, dva ofenzivní, dva kraje a jeden hroťák.“

A ty hraješ toho hroťáka?

„Spíš zkraje, ať už zleva či zprava. Takže jako podhrotový útočník. Ale teď když se zranil Lukáš Mach, hrál jsem párkrát i toho hrota. Musím makat a bojovat, abych všem ukázal, že na to mám. Hlavně trenérovi.“

Je pro tebe hodně těžké udržet se v kádru?

„Těžké je to všude, nikde člověk nedostane nic zadarmo. Záleží na píli a přístupu, jedině tak se lze probojovat do základní sestavy profesionálního mužstva. Nechci být v Sezimáku pouze v roli náhradníka. Mám velkou vůli stále hrát a dávat góly.“

Zkušenosti z Vyšehradu se ti v tomto směru nepochybně hodí…

„Určitě! Na Vyšehrad nemohu nic říct, vděčím mu za všechno. Jak panu Klímovi, tak i trenérům Formánkovi se Zmatlíkem, kteří tady předtím byli. Všechno zlé je k něčemu dobré – když jsem přišel z Bohemians 1905 sem na Vyšehrad, situace se změnila v můj prospěch. Teď jsem za to sklidil ovoce a dostal se až do druhé ligy. Už je to jen na mně.“

Ta tvoje podzimní bilance v podobě deseti gólů a deseti přihrávek hrála určitě velkou roli…

„To ano, ale mohlo toho být jednou tolik. Bilance, i když dobrá a uspokojující, může být vždy ještě lepší.“

Bereš Sezimovo Ústí jako svoji druhou velkou šanci, když ta první byla už v Bohemians 1905?

„Přesně tak, je to druhá šance nastartovat kariéru a fotbalem se živit. Už jsem ani moc nedoufal, ale teď si to snad sedne a udržím se pár let v profifotbalu. Jít do nižší soutěže bych už nechtěl.“

V době tvého působení ve vršovickém ďolíčku jsi byl na něco takového ještě příliš mladý, souhlasíš?

„Souhlasím, bylo to pro mě velké sousto. V Bohemce jsem dostal už v osmnácti, devatenácti letech šanci trénovat s A-týmem, zúčastnit se soustředění a odehrát sem tam něco v Ondrášovka Cupu. Nebyl jsem však na to připraven fyzicky ani psychicky. Odmakal jsem s áčkem celou zimu a pak to tělo asi neuneslo, měsíc jsem promarodil a vypadl jsem z toho. Pak už se to se mnou táhlo, nepodával jsem očekávané výkony, a tak a v létě roku 2010 pominul důvod, proč by si mě dál v Bohemce nechávali. Takže jsem odešel na Vyšehrad a tady jsem se zpátky zvedl.“

Chce se od tebe, co se týče herního projevu, něco podobného jako tady na Vyšehradě, nebo je to v Sezimáku hodně jiné?

„Liší se to v tom, že pokud nastupuji na křídle, chodím do obránců soupeře čelem. Mohu se rozeběhnout, udělat kličku a jít na bránu. Na Vyšehradě jsem nastupoval na hrotu a nejprve jsem musel soupeřit s obráncem zády k němu, odtlačit ho. Až když se tohle vyvrbilo, mohl jsem teprve utéct. V tomto směru se tedy můj herní projev změnil.“

A co do jeho náročnosti a kvality?

„Na divizní protihráče stačila většinou rychlost, kopnout si míč a běžet. To už tady stačit nebude, musejí se plnit všemožné taktické úkoly a pomáhat si se spoluhráči. S tím jsem měl na začátku přípravy trochu problém, ale to si sedne. Každý nějak dozrává a učí se. Co se týče defenzivy, obě křídla jsou při bránění jakoby záložníci a musejí atakovat svého soupeře na beku. Hrát na tomto postu je určitě fyzicky náročnější, než jsem to měl tady v divizi, kde jsem se potuloval po hřišti a čekal na svoji šanci. Druhá liga je o dvě soutěže výš, a tak je fotbal logicky víc svázaný taktikou.“

Zázemí tvého nového klubu je plně profesionální?

„Ano, klub se pouze teď v zimě přejmenoval na FK MAS Táborsko. Jsem na to zvědav. Ještě jsem tam všechno nepoznal, jsem tam teprve krátce a stále poznávám nové věci.“

Trenér Zákostelský je tvrďák, nebo demokrat?

„S trenérem nemám problém. V dorostu jsem byl poněkud bouřlivější, kolikrát se mi to však vymstilo. Uvědomil jsem si, že s trenéry nemá cenu bojovat, není to k ničemu. Snažím se proto plnit jejich pokyny. S trenérem Zákostelským jsem tudíž v pohodě. On má opravdu propracovanou taktiku.“

V prvním jarním kole se však střetnete s nejzkušenějším celkem druhé ligy!

„Je to tak, hrajeme doma se střížkovskou Bohemkou. Působí tam v roli jednoho z trenérů pan Jindráček, který hrál proti Vyšehradu za Jirny a dal nám na podzim tři góly. Doufám, že se mi teď podaří sportovní odplata.“

Vytkl jsi si pro jaro nějaký osobní cíl?

„Nemám, to by bylo předčasné. Je to klišé, ale chci prostě pomoci mužstvu co nejvíce góly a být platný. Až uvidím, na co v soutěží mám a na co ne, zorientuji se lépe a mohu si dát konkrétní cíl.“

Máte denně tréninky, dojíždíš stále z Prahy?

„Dojíždím opravdu denně. Přesněji řečeno dojíždíme, protože nás jezdí čtyři až pět. Nemám s tím absolutně problém. Jsem původem z Vysočiny, v Praze ale bydlím už sedm let. Do Sezimova Ústí je to hodinu tam a hodinu zpět. Já nejsem tím, kdo řídí, takže my ostatní cestou jen sedíme a kecáme. Nebo spíme. Je pravda, že týdně takhle najezdíme tisíc kilometrů, pro mě je to však stokrát lepší, než abych tam musel bydlet. To bych nechtěl.“

S Vyšehradem jsi byl svázán nejen jako fotbalista, že?

„Dělal jsem tu číšníka v restauraci a dělal jsem to rád. Třeba se k tomu jednou vrátím.“

Jakou formou jsi vlastně odsud odešel?

„Na půlroční hostování s případnou opcí. Takže jsem stále kmenovým hráčem Vyšehradu.“

Co říkáš pohybu v kádru našeho áčka?

„Někteří hráči tu byli spoustu let, teď jich hodně odchází. Mladých za ně je hodně a může být pro ně zpočátku problém, od koho se učit. Z těch starších tu zbyl jen Héňa či snad ještě Švejdys. Jsem zvědav, co bude hrát Vyšehrad na jaře. Vzhledem k těm změnám bude složité udržet čtvrtou příčku v divizi B.“

Přijdeš se na zápasy podívat?

„Když budu mít čas, určitě přijdu, protože to tady mám rád. Jsou tady fajn lidi a jak už jsem řekl, je to navíc stále můj kmenový klub. Rád se pozdravím s kluky a pokusím se je morálně povzbudit. A hlavně jsem si dal s Vláďou Hradeckým sázku, že když překoná můj počet gólů, budu ho muset pozvat na večeři – pokud ne, tak zve on mě. Půjdu si to tedy ohlídat, aby mě moc nepředbíhal. Má zatím jeden ušmudlanej gól, takže aby mě předběhl, musí jich dát na jaře deset. Jsem zvědav, jak se s tím popasuje. Jak jsem si všiml, na trénincích je nejhlasitější, má tedy asi dobrou formu. Podle řečí a hlasitosti svého projevu na to určitě má!“