Pět gólů nastřílel Vyšehrad v nedělním pohárovém zápase týmu Rokycan a u všech byl Tomáš Kavka. Dvaadvacetiletý útočník, který se vrátil z druholigového Táborska, se zapsal do střelecké listiny hattrickem, navíc asistoval u dalších dvou gólů. Kafe se zkrátka vrátil ve velkém stylu!

„Zdejší prostředí mi sedí a tím, že mi zápas tak vyšel, se to jen potvrdilo. Mám to tady rád, vždy se sem budu vracet,“ řekl bezprostředně po zápase.

Tomáši, vypadá to, že jsi sobě sama nasadil hned na úvod laťku docela vysoko, že?!

„Pokud to bude takhle pokračoval dál, budu jen rád. Doufám také, že sem přilákám některé bývalé hráče. Byl bych raději, aby kluci, co odešli nebo odcházejí do Dobřichovic, kopali tady se mnou na Vyšáku. A také Jirka Bošanský.“

Ten ale bude teď trénovat juniorku v I. A třídě.

„To vím. Je tady hodně změn, hodně se tým omladil. Uvidíme, zda to bude v sezoně šlapat. Snad ano.“

Nastoupil jsi v útoku spolu s Radovanem Babaštou. Byl to pro tebe dosud neznámý útočník?

„Po herní stránce ano, protože jsme se v zimě tady minuli. Ale jinak jsme se už znali a dokonce jsme moc dobří kamarádi. Chvíli jsme dokonce společně na Vyšehradě bydleli. Pak po mě převzal místo v mužstvu i číšníka ve zdejší restauraci.“

Když ty jsi přišel na Vyšehrad, byl jsi tu bažantem. A teď?

„Teď jsem tady střední generací, a to je mi dvaadvacet let. Také že už mi začaly růst fousy. (smích) Jsem ročník devadesát a v týmu je už několik kluků o tři roky mladších. Když se budou snažit, mohou to někam dotáhnout.“

Navzdory vítězství 5:1, našel jsi na hře i nějaké mínusy?

„Bylo jich dost, hlavně defenzivní činnost celého našeho týmu byla hrozná. Nechávali jsme hráče soupeře úplně nesmyslně procházet. Bylo to absencemi Héni, který to vždy vyztuží a Švejdise. Mladí, i když se snaží, ještě nemají ty zkušenosti. Směrem dozadu nám to moc nešlo, ale povedlo se nám soupeře přestřílet.

Jak se vyrovnáváš s tím, že jsi vypadl z kádru druholigového klubu?

„To je život, hlavní je, že jsem zdravý a neumírám. Je to jen fotbal, i když bych se chtěl samozřejmě do profesionálního fotbalu vrátit. Budu se fotbalem bavit a pokud se něco v zimě naskytne, budu rád.“

Zbrzdilo tě zranění kotníku?

„Ano, měl jsem těžký výron kotníku, stalo se to v zimním přípravném zápase na Slavii v souboji s Nitrianským. Limitovalo mě to dva až dva a půl měsíce v zimě a na začátku jara. Nebylo to ono a pak už jsem se do toho nedostal. Odehrál jsem za áčko Táborska tři celé zápasy, dohromady jsem měl asi šest nebo sedm startů.“

Teď už jsi v pohodě?

„Ano, mám to vyléčené, už nic necítím.“

Loni na podzim jsi vstřelil deset branek. Jak to bude letos?

„Chtěl bych dát alespoň o jeden víc než tehdy, takže řeknu jedenáct.“

V minulé sezoně jsi vyhrál sázku s Vláďou Hradeckým o to, kdo se stane nejlepším střelcem týmu za celou sezonu. Už tě někam pozval?

„Zatím ne. Odešel do Záp, mluvil jsem s ním, je tam prý spokojen. Ale nic mu nehodlám odpustit, vyberu nějakou luxusní restauraci v centru Prahy, aby to měl hodně drahé. Vlastně co nejdražší – aby se to vyplatilo…“

Budeš si hledat znovu nějaké zaměstnání?

„To ještě nevím, asi ano. Nějakou šikovnou brigádu – moc toho ale dělat nemůžu, jsem levý (smích). Vlastně ne, číšník jsem dobrý. Něco si najdu, aby se to překulilo do zimy a pak se doufám vrátím do profesionálního fotbalu.“

Tady na Vyšehradě mají hráči výhodu v tom, že sem chodí koukat na zápasy spousta různých trenérů i funkcionářů…

„To je pravda. I v tom je Vyšehrad určitě dobrý.“