Ohlédnutí za úspěšnou sezonou U19
U19 - Až v sobotu 23.6., tedy téměř přesně na rok po prvním tréninku na Vyšehradě, ukončila sezonu naše U19 utkáním na AFK Podolí Praha v rámci oslav 100. výročí založení domácího klubu . Výsledek utkání, 1-3 (branky: Vocetka - Máče, Ivančo, Balcárek) ve prospěch hostí, nebyl tentokrát vůbec důležitý. Hlavním cílem bylo přispět domácím k důstojné oslavě, zahrát si na parádním trávníku a poté se také dobře najíst.První rok účinkování naší U19 v ČLD lze určitě hodnotit pozitivně. Do sezony sice vstupovala bez jediného hráče z Vyšehradu, ale asi třetinu budoucího týmu si trenér Žák přivedl z Junioru Praha a další hráči postupně přicházeli z dalších klubů (Libuš, Motorlet, Klánovice, Vršovice, Mladá Boleslav, Střešovice, Bohemians 1905, Union Strašnice, Senohraby, Zličín, Kolín, Tachov).
Do mistrovských utkání v sezoně zasáhli 4 brankáři - Ondřej Smutný, Albert Hrubý, Michal Jeřábek, Jiří Krček a 24 hráčů do pole - Filip Balcárek, Antonín Bohuslav, Jan Bernard, Jan Blaho, Jindřich Duda, Jakub Eliáš, Victor Haetchi, Ota Houdek, Marco Christov, Jiří Ivančo, Michal Janoušek, Lukáš Jiráň, Jakub Machalický, Patrik Novák, Robert Nykl, František Petřík, Matěj Pikous, Lukáš Primus, Tomáš Rothe, Adam Rözler, Michal Vejvoda, Matěj Vrána, Jakub Wulkan a Robin Zimmermann.
Do 10.kola vedla mužstvo dvojice Jaroslavů, Žák a Klíma, při jejich zaskakování u A-týmu mužů pak převzal tým na pět kol Petr Malý. Na jaře pak koučovali "devatenáctku" opět dva Jaroslavové, s navrátivším se Žákem tentokrát Moudrý. Celý ročník působil u U-19 jako vedoucí mužstva Petr Wulkan. Na přípravě týmu se ale v průběhu celé sezony podíleli samozřejmě i další lidé - fyzioterapeuté, maséři a také trenéři na atletiku a kondiční přípravu. Lékařské zázemí a rehabilitaci pak hráči využívali u specialistů ve Sportmedu v Holešovicích.
Bilance nováčka soutěže 15 výher, 8 remíz a 7 porážek při skóre 87:48 a 53 získaných bodů (23 na podzim a 30 v jarní části) se dá určitě hodnotit kladně, stejně jako fakt, že gólově se v soutěži prosadilo úctyhodných 20 střelců. Zajímavostí je také to, že se šemíci stali "mistry Prahy", když neprohráli ani jedno derby a v zápasech se Slavií, Viktorií Žižkov a Meteorem měli bilanci 4-2-0, a hlavně to, že zůstali v celém ročníku bez porážky s prvními třemi celky konečné tabulky (Slavia, Slovan Liberec, Jablonec). (Sestřih utkání se Slavií můžete shlédnout zde: http://www.youtube.com/watch?v=E-0dI9lrMJk) Navíc v zimním období tým suverénně ovládl Memoriál Petra Soukupa s bilancí 7-1-0.
O úspěšném roku vypovídá i fakt, že se o celou řadu hráčů zajímají týmy z profesionálních soutěží a několik z nich už v nyní bojuje v přípravách o svoji první smlouvu.
Příští sezonu bude tým Vyšehradu U19 koučovat Vladimír Kunca a nastupovat budou převážně hráči ročníku 1994, jejichž velká část je opět z Junioru Praha, a věříme, že budou stejně úspěšní jako letošní tým.
Trenér Jaroslav Žák:
Do Vyšehradu jsem před loňskou sezonou přicházel s cílem, pokusit se dát dohromady tým, který by hrál důstojnou roli v dorostenecké lize. Znal jsem kluky z Junioru a na ně jsem i díky známým, hlavně Mílovi Stuchlíkovi a Petru Wulkanovi, začal nabalovat další hráče. Už na soustředění jsem byl přesvědčený, že předsezonní cíl tj. 10 místo v pohodě zvládneme. Nakonec jsme na 11.místo měli náskok 22 bodů! Kluci si sedli po lidské stránce a tím bylo samozřejmě všechno jednodušší.
Musím opravdu říci, že byla radost s tímto týmem pracovat a právě hráči sami byli pro mě v zimě tím hlavním důvodem k návratu k dorostu. Na jaře jsme se sice několikrát potýkali s malým počtem hráčů, což bylo dáno, velkou účastí kluků na zápasech i trénincích mužů - áčko se totiž přes zimu z nějakého důvodu zčásti rozpadlo a béčko dohrálo sezonu a zachránilo soutěž díky Michalovi Zímovi, Kamilovi Matusznému a myslím, že i díky nemalé účasti dorostenců na zápasech - ale sezonu jsme nakonec dohráli úspěšně a v některých zápasech jsme předváděli opravdu pěkný fotbal.
Na jaře jsme se navíc naučili zápasy otáčet ve druhých poločasech a rozhodovat v samotných závěrech. Tým měl sebevědomí a solidní kondici a to bylo na hřišti vidět. Rozhodující góly v 90. a pozdější minutě si vždy člověk pamatuje víc a nám se to na jaře povedlo 3x - v Liberci, kde jsme v 52.minutě dostali na 3-0 jsme dokázali v poslední minutě vydřít bod a s Chrudimí a se Slavií jsme dávali vítězné góly v nastaveném čase.
Na tuto sezonu budu vzpomínat jen v dobrém, jen škoda, že všechno hezké musí skončit, ten rok mi přišel nějaký krátký. Pevně věřím, že kluci přechod do mužské kategorie zvládnou a ti kteří se dostanou někam výš se z toho "nezblázní".
Jiří Ivančo:
Než jsem to šel zkusit do Vyšehradu tak jsem hrál za FSC Libuš ještě s Adamem Rözlerem, Lukášem Primusem a Otou Houdkem. Vybavuji si chvíli, kdy se mě trenér Libuše ptal, jak bych reagoval na nabídku z ligy. Prioritou pro mě byla škola a fotbal jsem měl jako koníček, takže jsem odpověděl, že to budu řešit, až se někdo ozve. Měl jsem nabídky z Motorletu, Meteoru, ale nakonec jsem si vybral Vyšehrad. Byla to pro mě nejlepší možnost z hlediska dopravy a tréninkových podmínek, které mi vyhovovaly. Dnes jsem moc rád, že jsem se právě pro Vyšák rozhodl.
První cíl bylo dostat se do kádru a neskončit po přípravě a to se mi povedlo. Považoval jsem to za první úspěch. V přípravě jsem se poznával s ostatními kluky a tušil jsem, že budeme dobrý tým, a to se potvrdilo. Ze začátku jsem se bál, že budeme dostávat klepec od každého soupeře, ale po odehrání několika přáteláků s týmy z druhé skupiny jsem nevěděl jestli my jsme tak dobří nebo oni tak špatní. Postupem času se ukázalo, že trenér Jarda Žák poskládal výborný tým, ve kterém panovala pohoda a klid. Podzim jsme odehráli slušně, ale zlomový byl zápas s Hradcem Králové, ve kterém šlo o posun v tabulce na 3. místo. Bohužel se nám to nepovedlo a ještě se zranil největší tahoun týmu Balci. Po tomto zápase oba trenéři (Jarda Žák, Jarda Klíma) odešli trénovat áčko mužů a to se na našich výsledcích také podepsalo. Zbytek podzimu dotrénoval Petr Malý - tímto bych mu chtěl poděkovat za působení u našeho týmu. Na posledních pár podzimních kol jsem byl povolán do áčka, se kterým jsem trénoval a zahrál si poprvé divizi. Byla to pro mě obrovská zkušenost.
Kvůli nemoci jsem v zimě nastoupil až s dorostem na soustředění. To bylo neuvěřitelně náročné, myslel jsem si, že zahynu, ale po něm jsme podávali velice kvalitní výkony, až na pár zápasů kde se nám nedařilo, ani ne tak herně jako střelecky. Že jsem na jaře nastoupil párkrát s kapitánskou páskou, jsem bral s rezervou, ale zvolil si to tým a já se snažil chovat jako zástupce kapitána jak na tréninku tak při zápase. Ke konci sezony mě postihla nepříjemná nemoc, která mi znemožnila dohrát poslední kola sezony. Poslední mistrák jsem odehrál na Vyšehradě za B tým mužů, kde jsem 5 minut před koncem dal gól na 2:1 a rozhodl zápas. Byl to krásný pocit. Potom jsem marodil a byl jsem rád, že sem byl zdravý na rozlučku, která opravdu stála za to.
Co se týká mého budoucího angažmá, tak jdu s Houďasem, Cimim, a Balcim do 1.FK Příbram na kemp a doufám, že se probojuji do užšího kádru. Samozřejmě to přeji i ostatním klukům, ale bohužel tady už jede každý sám za sebe. Myslím, že soutěž juniorek bude kvalitní a bude se na to dát dívat.
Chtěl bych všem klukům poděkovat za společný super rok strávený nejen na hřišti a přeji jim, ať to dotáhnou co nejdále nejen ve sportovním životě. Velký dík trenérovi za to co udělal nejen pro mě, ale pro celý tým.
Michal Janoušek:
Příchod do Vyšehradu byl pro mne velmi neočekávaný, ale jsem šťastný , že jsem tu možnost měl a že jsem dostal šanci hrát ligu, kterou bych si v Junioru, bohužel, nezahrál. Očekával jsem tedy větší kvalitu týmu a vyšší nároky a rozhodně lepší budoucnost. Začali jsme jako mužstvo složené z různých klubů a na letním soustředění, které bylo jako vždy s trenérem Žákem velmi náročné, jsme se dali dohromady jako tým.
Soutěž jsme odstartovali zápasem s Kolínem, který jsme překvapivě drtili spoustou šancí a tlakem na jejich polovině, avšak projevila se ještě ne úplná rozehranost a vyhrát se nám nepodařilo, přesto si myslím, že jsme byli všichni mile překvapeni a hned jsme si začali více věřit a tak jsme se zlepšovali zápas od zápasu. Porazili jsme Jablonec, remizovali s Libercem a zvládali jsme i ostatní utkání s méně silnými soupeři. Poté však přišla velká rána, když se na začátku zápasu 9.kola zranil náš nejlepší útočník a naše výkony šly dolů . Bohužel pak naši trenéři odešli trénovat A tým mužů a taky si čas od času půjčovali naše největší opory a to tým oslabovalo a my jsme již zdaleka nedosahovali takových výsledků jako ze začátku sezóny. Jarda Žák se po podzimu k mužstvu vrátil a bez některých hráčů a trenéra Klímy jsme začali zimní přípravu. V lednu jsme absolvovali zimní soustředění, které bylo dost náročné. Patřily k němu jak běžky tak bolestivé běhání na zasněžených kopcích Šumavy. Po úspěšně zvládnutém turnaji staršího dorostu na Meteoru, který jsme dokázali vyhrát, jsme se mohli vrhnout na jarní část soutěže. Opět tu byla ta samá situace, kdy někteří z nás byli povoláváni do A týmu , ale při zápasech proti silným soupeřům jsme byli většinou téměř kompletní a všechny jsme je také zvládli více než dobře. Nikdo z předních týmu, až na Hradec Králové, nás nedokázal porazit ani v jednom ze dvou zápasů. Sezona dopadla celkem dobře až na zbytečné remízy s týmy, které jsme měli porazit . Tím jsme se připravovali o body, se kterými jsme se mohli klidně vyšplhat až do špičky tabulky.
Mé představy, co se mnou bude po sezoně, jsou nyní optimistické. Ještě před rokem byla pro mě myšlenka na divizi mužů dost nereálná, takže jsme velmi rád, že jsem dostal takovou příležitost a jsem sám zvědavý, co bude dál.
Jakub Wulkan:
Uplynulá sezona byla velmi specifická tím, že jsme vytvořili úplně nový tým a i když se část kluků znala z dřívějšího působení v Junioru, bylo zde celkem dost nových tváří. Trenérovi Žákovi se povedlo poskládat opravdu kvalitní mužstvo, což jsme potvrdili hned na podzim, kdy jsme porazili silný Jablonec na jeho hřišti a s kvalitními soupeři jsme neprohráli, až na oba Hradce, kdy jsme měli trochu smůlu. Kvalitní tréninky s dobrým přístupem všech hráčů se pak odrážely ve všech zápasech, kdy jsme potvrzovali naši kvalitu dobrými výsledky. Dokonce jsme ze začátku okupovali přední příčky tabulky, kam jsme rozhodně patřili. V zimě jsme pak odjeli na soustředění, které nás fyzicky výborně připravilo na jaro a utužilo už tak skvělou partu. Myslím, že na toto soustředění budeme ještě dlouho v dobrém vzpomínat. Jarní část sezony byla úplně jiná, než ta podzimní. Často jsme byli oslabováni A týmem mužů, který si půjčil na několik zápasů naše kvalitní hráče, což se bohužel podepsalo na našich výsledcích. I tak jsme ale sehráli výborné zápasy, opět hlavně proti kvalitním soupeřům. Celkové umístění není podle našich představ, ale měly na to vliv různé okolnosti, ať už to byla výpomoc mužům nebo zranění některých klíčových hráčů.
Za sebe mohu říct, že nepamatuji lepší tým. Začíná to partou, která byla výborná, pokračuje to kvalitou mužstva, která také byla na velmi dobré úrovni a končí to trenéry, kteří mají velkou zásluhu na tom, že jsme odehráli takovou sezonu. Samozřejmě hlavně Jarda Žák, který má na všem největší podíl. Já jsem druhou půlku jarní sezony strávil v mužích, což pro mě byla obrovská zkušenost. Rozdíl byl znatelný, ale dokázal jsem se s tím vyrovnat a ověřil jsem si, že tuto soutěž mohu hrát. Jsem velmi rád, že jsem dostal od trenérů Klímy a Kopřivy takovou šanci.
Konec sezony byl pro mě smolný, protože mě potkalo celkem problematické zranění, které mě vyřadilo ze hry. Dost těžko jsem se s tím vyrovnával, protože to přišlo v nejhorší možnou dobu. Snad už mě nic podobného v budoucnu nepotká.
Obrovský dík pak patří celému týmu dorostu včetně trenérů, proto na tento rok budeme vzpomínat jen v dobrém.
Michal Vejvoda:
Bohužel, Michal své odpovědi shrnul po 4! dnech, po upomínce, do pozdně večerní sms: "Ted se mi do toho nechce navic jeste nejsem doma." Další den přišla, po dalším dotazu, odpověď : "Jaa zapomel.."
Filip Balcárek:
Uplynulou sezonu bych zhodnotil kladně, byli jsme ze začátku považováni za slabší tým, ale ukázalo se, že jsme silní a to hlavně v tom, že jsme měli vyrovnaný kádr a i při větších absencích jsme byli schopni tyto díry v sestavě zalepit, což je samozřejmě zásluha trenérů.
Příprava nadchla všechny. Jelikož jsme prohráli jen jeden přípravný zápas a to proti mužům. Takže jsme natěšeni vlétli do sezony, připraveni jak po fyzické tak i po psychické stránce. Jediným problémem bývalo naše občasné podcenění slabších soupeřů. Tam jsme zbytečně ztráceli, přitom se všemi týmy ze špičky tabulky jsme měli minimálně vyrovnanou bilanci. V sezoně jsme se prezentovali hodně bojovným fotbalem, ve většině zápasů jsme makali jako tým, což bylo pozitivní, ale zároveň jsme byli schopni hrát fotbal, který se líbil. Pro mě osobně přišlo peklo ve druhé části podzimu, kdy jsem musel na operaci kolena a to mě trochu zabrzdilo. Ale myslím, že jsem se vrátil ve slušné formě a týmu jsem chtěl pomoci. Zranil se i Lukáš, to byla pro tým další rána, protože to byl náš nejlepší střelec, takže oslabení to bylo obrovské, ale jak už jsem říkal, tým byl silný a to znamenalo, že trenéři byli schopni i tuhle díru zacelit.
Celkově ale sezonu hodnotím kladně, dával jsem góly, přihrával na ně. Rád bych poděkoval celému vedení mužstva dorostu i mužů. Mám radost z toho, jakou jsme tady vytvořili partu a doufám, že se Vyšehradu bude dále dařit ještě víc, než se dařilo nám a to přitom nebylo vůbec špatné.
Lukáš Primus:
Než jsem přišel do Vyšehradu tak jsem hrál za FSC Libuš ještě s Adysem, Lívou a Houďasem. Do Vyšehradu jsem se dostal i za pomoci Kuby Wulkana, který se mnou chodí do třídy a když říkal, že půjde do Vyšehradu, poprosil jsem ho ať se zeptá trenéra Žáka, jestli bych to také nemohl jít zkusit. Potom se trenér ještě ozval další klukům od nás a najednou jsme byli ve Vyšehradu z Libuše tři - Ota Houdek totiž přišel až na jarní část sezony. Prvořadá pro mě je a byla škola a fotbal mám jako koníček, ale liga mě lákala a tak jsem si říkal, že bych se případné možnosti vůbec nebránil. Dnes jsem moc rád, že jsem právě do Vyšáku přišel. Byla zde super parta, trenér byl výborný, akorát je ve finále škoda, že s takovým týmem, který jsme měli jsme nedosáhli většího úspěchu. Za vinu to trochu dávám i panu Klímovi, který nám tým částečně rozebral..
Od začátku jsem věděl, že budeme dobrý tým a že budeme moci v tabulce pomýšlet na dobré umístění a po odehrání několika přátelských utkání s týmy ze druhé skupiny se to jen potvrdilo. A tak sezona plynula a my jsme hráli občas dobře občas zle, převážně ale dobře až do doby kdy jsme nevyhráli ve Varnsdorfu a prohráli doma s Hradcem. Od té doby jako kdyby se v nás něco zlomilo a myšlenky na postup se začali rozplývat. Další ránou pro nás byla ztráta Filipa Balcárka, který, co si budeme povídat, je fotbalově minimálně o třídu výš než všichni ostatní. Jeho absence byla prostě znát. Nakonec jsme skončili 6. Byla to fajn sezona kluci mi budou chybět.
INFORMACE
PŘÍŠTÍ KOLO
Sobota 20.07.2019
- 17:00 Prostějov - Muži"A"
VÝSLEDKY
připravuje se...
