U 15 – Pod vedením slavného fotbalisty se připravují a hrají svá mistrovská utkání starší žáci Slavoje Vyšehrad. Osmatřicetileý Marek Kincl stále střílí spoustu gólů za divizní Jirny, při tom ale zvládá vést naši U 15.

U družstva působí dokonce tři generace Kinclů, otec Vojtěch je asistentem svého syna a vedoucím mužstva, zatímco Marek Kincl nejmladší je členem kádru hráčů. Otázky mířily na prostředního z nich, tedy nejznámějšího z rodu Kinclů.

Marku, jak dlouho působíš na Vyšehradě coby trenér?

„Od začátku minulé sezony, takže teď je to moje druhá. Vedu ročník 1997. Já sám jsem byl tady jako kluk od čtvrté třídy, takže jsem vlastně odchovancem Slavoje Vyšehrad. Od svých deseti let až do vojny.“

Takže jsi hrál už v osmnácti za muže Vyšehradu?

„Přesně tak. S hráči jako Vaněček, Veverka nebo Jirka Hruška, pozdější trenér mužů, který tady nyní vede juniorku a dělá šéftrenéra mládeže. Hráli jsme tehdy divizi i přebor. Pak jsem odešel na vojnu do Slaného.“

A jak jsi se tu ocitl zpátky?

„S šéfem klubu Jardou Klímou jsme se znali už dlouho, takže jsme to probírali předem a hlavně tady byl a je můj syn. Chodil jsem se dívat na jeho zápasy a pak jsme se odmluvili, že tým s mým klukem převezmu.“

Takže syn je také odchovancem?

„On hrál za Cholupice, kam to máme z Modřan blízko. Tam ale většina mládežnických týmů skončila a přešla sem na Vyšehrad. S nimi i můj mladej. Byl tu už rok přede mnou.“

Jsi hodně známým fotbalistou, nechal jsi se tedy přemlouvat?

„Ani ne, už jsem pomalu končil s hraním v Bohemians Praha, času bylo najednou víc, tak jsem na to rád kývnul. A teď mohu říct, že práce s mladýma klukama mě baví.“

A co tvůj otec?

„Také tu byl přede mnou, působí zde už delší dobu v roli asistenta právě u starších žáků.“

Ale je to docela neobvyklé, tři generace jednoho rodu v mančaftu…

„My to tak nebereme, táta byl už u mých začátků, ale jinak žádné velké trenérské ambice neměl a nemá. Spíš jde o to, že ho to s dětmi baví. A dělá vše okolo, co je potřeba. On je takovým tmelícím článkem týmu.“

Budete všichni tři postupovat dál věkovými kategoriemi?

„Myslím, že ne. Uvidíme, jaká bude v tomto směru klubová filozofie. Určitě ale nemám podmínku trénovat svého syna. Obecně vzato není to moc ideální, prostě to takhle vyšlo.“

Máš na syna větší nároky?

„Ano, snažím se, aby nedostal nic zadarmo. Někdy pak doma trochu remcá. Vysvětluji mu, že moje přísnost vůči němu je pouze pro jeho dobro. Tak to prostě musí být.“

Máš za sebou víc než rok trenérských zkušeností, jak tě to obohatilo?

„Jak už jsem řekl, práce mě baví, ale co si budeme povídat, kluci v tomhle věku jsou docela problémoví. Jsou chvíle, kdy člověk za sebou vidí, že se něco povedlo, ale jsou i chvíle, že by nejraději skončil. Těch je ale málo.“

Ono jde i o to, že máte za sebou skok z pražské soutěže do mnohem kvalitnější republikové, že?

„Je to tak. V I. A třídě jsme procházeli jako nůž máslem, dávali jsme soupeřům osm gólů, nakonec jsme skončili druzí. Teď jsme ale v České lize žáků, a tak trochu jsme se probudili. My ale máme zatím spíš na přebor. Nejsme top-mužstvo, snažím se alespoň z kluků dostat co nejvíc.“

Vidíš v nich sebe sama v době, kdy ti bylo patnáct?

„Jsou trochu jiní, doba se posunula. My jsme neměli skoro nic, jen ten fotbal. Není to takové jako dříve. Snažím se, aby je tréninky bavily, aby to měli jako zábavu, ale aby jim to i něco dalo. Přinutit je k tomu je však mnohem složitější, než to bylo dříve. Není snadné něco stále obměňovat, aby příprava nebyla fádní.“

Musel jsi už řešit nějaké kázeňské delikty?

„No… nic zásadního. Člověk už má nějaké zkušenosti s vlastními dětmi a myslím, že jsou docela dobře vychované. Když něco vidím, snažím se to už v zárodku utnout, mám na to snad čuch. Partu máme dobrou, problémy nejsou.“

Problém ale může být v psychice, když jste teď vyměnili výhry za porážky…

„Ano, toho se bojím nejvíc. Nedostáváme zase nějaké extra příděly, uvidíme, jak to bude dál. Ale samozřejmě je to demotivující, potřebujeme sem tam dobrý výsledek, aby to kluky posílilo. S přibývajícími porážkami by byla motivace stále složitější.“

Tohle je asi nový prvek v tvém fotbalovém životě, ne?

„Dá se říct, že se učím něco nového. Ať jsem byl jako hráč kdekoliv, nikde jsme nehráli vyloženě na dně tabulky. Pokud kluci prohrají, ale vidím, že odvedli všechno, tak před nimi smeknu. I kvůli tomu, abych je udržel je v pozitivní myšlence.“

Z kterého trenéra jsi si sám vzal nejvíc?

„Neměl jsem s žádným trenérem větší problémy, dokonce ani s těmi, co mě zrovna nemuseli a pár jich určitě bylo. Nikoho vyloženě nekopíruji, od každého z nich jsem si vzal něco a snažím se to dál předávat mladým.“

Cítíš se být stále víc ještě hráčem, nebo už spíš trenérem?

„Trenérské ambice jsem nikdy neměl. Ani teď mě moc neláká vést muže nebo dorostence. Umím si představit práci v klubovém managementu, to by spíš bylo pro mě. Zatím ale stále hraju, to mě baví a naplňuje a ani nechci ještě končit. Trénování žáků je něco jako vedlejší koníček.“

Dá se to vůbec stíhat?

„Teď když jsme se posunuli výš do České ligy žáků, je to mnohem náročnější než dříve, ale zatím to zvládám.“

Bavíte se doma jen o fotbale?

„Ani ne. Mám toho za ty roky docela dost, takže když už doma fotbal, tak spíš v souvislosti se synem, co mohl a měl udělat líp. Dohadujeme se, každý máme svůj názor, pak ale přijde manželka a ukončí to. Mladej se občas přijde naopak podívat na Jirny a pak mi kritiku vrátí. S tím, že prý taky neběhám. Máme ještě dceru, té bude teď jedenáct, hraje tenis a volejbal. Je v mladších žákyních Olympu Praha, tak uvidíme.“

V příštím domácím zápase hraje naše áčko s Neratovicemi, jak to vidíš a tipuješ?

„Samozřejmě přeju Vyšehradu, přestože jsem kdysi hrál rok i za Neratovice. Hraje se doma, vidím to na výhru 3:0 nebo 3:1. Kafe by mohl dát zase nejmíň jeden gól.“

Tak ať se tvá slova potvrdí a díky za rozhovor!

 

Marek Kincl

narozen: 3. dubna 1973

bilance v I. lize: 238 zápasů, 67 gólů

bilance v I. lize (zahraničí): 95 zápasů, 27 gólů

reprezentace: dva zápasy v roce 2000 proti Slovinsku a Mexiku

kariéra: Slavoj Praha, Slavoj Vysehrad, VTJ Slaný, Spolana Neratovice, Spartak Hradec Králové, Chmel Blšany, Slovan Liberec, FC Zlín, Dukla Praha, Slovan Liberec, Viktoria Žižkov, Sparta Praha, Zenit Petrohrad, Rapid Vídeň, SK Schwadorf 1936/Rak., Bohemians Praha, Viktorie Jirny